CD Vazesh - Tapestry

Earshift Music, 2024   25.04.2025

Trio Vazesh tvoří trojice pozoruhodných instrumentalistů. V prvé řadě je to iránský hráč na tar a skladatel Hamed Sadeghi. Hru na tradiční perskou loutnu, znějící jako banjo, vystudoval v Teheránu. Nyní žije v australském Sydney, kde sbírá prestižní hudební ceny. Jeho kapela Eisha Ensemble, již založil v roce 2016, koncertuje po celém světě. V triu Vazesh se k němu v roce 2018 připojili dva význační australští muzikanti. Hráč na dřevěné dechové nástroje Jeremy Rose má na svém kontě dosud 25 alb s uskupeními jako třeba Earshift Orchestra, The Vampires, Visions Of Nar, Project Infinity či Jeremy Rose Quartet. Také je ředitelem labelu Earshift Music, který patří k zásadním pro komunitu kreativních australských hudebníků; v roce 2024 oslavil label 15 let, a to s více než 90 tituly! Kontrabasista Lloyd Swanton je spoluzakladatelem jedné z nejkultovnějších skupin v Austrálii, klavírního tria The Necks. Od roku 1986 vydalo dvacítku alb a vystupuje po všech kontinentech. Silná sestava tvoří Vazesh, co říkáte? V roce 2021 vydalo ceněný debut The Sacred Key, což je záznam koncertu v Opeře v Sydney, na který trojice nyní navázala albem Tapestry (čili Tapiserie). Opět se tu shromáždily naprosto přirozeně tři instrumentální síly, jež autentickým způsobem propojují různé idiomy, kultury a barvy, a přitom taková fúze není komplikovaná, hudba zní jednoduše. Jde o radostnou i jemně vybroušenou zvukovou souhru mezi starodávnou hudební tradicí Persie a současnou improvizací, plnou zaujetí a lehkosti. Ovšem za tím se ale skrývá výjimečná souhra a kongeniální souznění hudebních myšlenek. Úvodní momenty alba jsou vskutku závratné, s chvějícím se arco kontrabasem, vznětlivým basklarinetem v nejnižším rejstříku a drbanou loutnou tar; syrové napětí je tu a tam zmírňováno tichým kadeřením. Postupem času se z kolekce čtrnácti skladeb vynořuje jakási prahudba ze ztraceného kontinentu Ur. Prahudba vzniklá z hluboce fyzického spojení nástrojů, hmatového spojení dřeva a kovu. Každá skladba je čímsi jako surovým organismem, který dechové nástroje zkrášlují ve jménu dnešního estetického cítění. Někdy až příliš, protože Roseova hra na alt saxofon je příliš hezká, postrádá mužnost, kterou oba spoluhráči vyvolávají. I tak celé album udrží napjatou i sytě zasněnou pozornost.