CD Jeremy Rose & The Earshift Orchestra

Earshift Music, 2022   31.01.2023

Jeremy Rose je hráč na saxofony a klarinety z australského Sydney, skladatel a zakladatel labelu Earshift Music. Jeho hudba, spojující v sobě různé sociokultury a žánry, zněla po celé Austrálii, Evropě a Velké Británii, a to například ve spolupráci s Kurtem Rosenwinkelem či Lionelem Louekem. Nejnovější projekt jeho osmičlenného Earshift Orchestra přináší neobvyklou poctu nadčasové, narativní i dramatické, dokonce rušivé síle bubnu. Proto zde hrají i autorsky se podílejí dva bubeničtí virtuózové: Simon Barker a Chloe Kim. Australan Barker od roku 2008 hojně spolupracuje s východoasijskými hudebníky napříč žánry. Pravidelně také vystupuje s nejlepšími australskými jazzovými skupinami (The Australian Art Orchestra, Scott Tinkler Trio, Phil Slater Quartet či Matt McMahon Trio) a v jeho portfoliu se skví i taková jména světového jazzu, jako Tim Berne, Marilyn Crispell, Joe Lovano, Sheila Jordan, Gary Smulyan a John Hicks. Původem Korejka, v Austrálii od roku 2012 žijící Chloe Kim studovala jazzovou improvizaci. Pohybuje se na scéně experimentálního jazzu, a to s přesahy k minimalismu, drone music a progresivnímu rocku. Jejich společný projekt Disruption! The Voice of Drums zazněl v premiéře v Sydney v roce 2021 s velkým ohlasem. Místy pochmurná hudba s výbušnými a nervními bicími nástroji představuje alarmující výzvu k řešení přibývajících ekologických katastrof, včetně požárů v buši v důsledku sucha, globální pandemie a občanských nepokojů. A vedle lidského hlasu je buben nejelementárnější formou vyjádření. „Vždy mě fascinovala síla bubnů,“ vysvětluje Jeremy Rose. „Bubny mohou vytvářet extatické stavy mysli a měnit naše mozkové vlny.“ V poslední době se používají jako rušivý hudební element, kterým lze umocnit občanské protesty po celém světě. Rose do svých skladeb včlenil sólovou bubenickou hudbu obou bicistů, která tvoří nejen kontrapunkt k ostatním, vesměs harmonickým nástrojům, ale v podstatě představuje protipól. Harmonie, melodie a akordy vytvářejí vrstvy zvuku, které se s bicími častokrát ani nespojují. Což vytváří napětí. Tedy alespoň tomu tak je zpočátku, kdy je posluchač doslova zaskočen tím, co slyší; jde opravdu o naprosto svébytnou, jedinečnou hudbu, která vskutku notně vzrušuje. Hned v úvodní skladbě s výmluvným titulem Chant 12 for Pacific Islands znějí také terénní nahrávky (a poté jsou zakomponovány ještě v dalších dvou skladbách), dechy jsou domorodě halekavé, ozývají se elektronické ruchy. Pro mne představuje vrchol pak hned druhý track, bezmála devítiminutový Road To Body, sycený lyrickou zvukomalbou, dynamickými proměnami a sóly basklarinetu a trubky. V následující tradiční skladbě O, Yeck, Chil-Chae hrají pouze bubny v gradujících polyrytmech. V The Trace se do pacifické melodie, bubnů a industriální elektroniky zařezávají až freejazzové dechy. Jenže to už jsou tyto postupy předvídatelné, protože se tvrdošíjně opakují, a přestávají tudíž překvapovat. Naštěstí je stále co poslouchat, i když už jen dílčí části ve zbylých sedmi skladbách. Třeba ambientní barvy a minimalistický tah (Appear To Be), severskou náladu pohlcenou nakonec intenzivními dechy (Hold Tight), výtečný part trubky v Mirage Returns či nabroušenou elektrickou kytaru v Here Again. Škoda, ten nápad je skvělý, ale přijde mi takový nedotažený, využitý jen zčásti. Že by příště?

Hrají:
Jeremy Rose – tenor saxofon, basklarinet, kompozice
Simon Barker – bicí (sólista), kompozice
Chloe Kim – bicí (sólista), kompozice
Ben Carey – modulární syntezátor
Jacques Emery - baskytara
Hilary Geddes - kytara
Novak Manojlovic – klávesové nástroje
Thomas Avgenicos – trubka