CD Ester Wiesnerová

Vlastní náklad, 2022   13.06.2022

Již jsme se o tomto netrpělivě očekávaném albu zmínili vloni na konci listopadu, přičemž bylo patrné, že půjde o jazzovou událost, a to nejen v srdci Evropy. Očekávání bylo podle mého názoru dokonce překonáno! O svém debutovém počinu autorka napsala: „Ide o moje autorské skladby pre netradičné medzinárodné kvinteto s elektroakustickou harfou a perkusiami. Žánrovo je hudba na pomedzí folku (Joni Mitchell) a jazzu (Maria Schneider). Album je reálnym fyzickým modrým zápisníkom s umeleckými fotografiami a priestorom na písanie, ktorý si poslucháč môže sám dotvoriť svojimi dojmami. Svoj modrý zápisník ďalej píše samotný poslucháč.“ A posluchač, pokud bude pozorně poslouchat, bude mít dojmů nespočet; každým dalším poslechem budou přibývat. Kolekce jedenácti skladeb respektive písní vytváří pestrou hudební paletu plnou barev, citu a emocí. Esterčin zpěv je tvárný, ohebný, proplétá se celou škálou rejstříků; zpěvačka s ním pracuje s obrovskou narativní silou, přičemž angličtinu ovládá jako kterákoli jiná americká jazzová písničkářka. V lecčems je i překonává. Mám tím na mysli výrazovou a zvukomalebnou jednotu písní; zatímco mnohé nahrávky jejích věhlasných souputnic ze zámoří sází na co největší pestrost, což má mnohdy za následek nesourodost a´la dort pejska a kočičky, Wiesnerová má jasno, jak mají písně znít, aniž by ale byly na jedno kopyto. To považuju za hlavní klad tohoto alba. A z toho vycházejí další pozitiva, nad jejichž kvantem a přesvědčivostí každé recenzentovo srdce musí zaplesat. Esterčin návrat ze zámoří domů tak považuju přímo za triumfální! Z písní, ve kterých autorka vyzpívává boly, radosti i naděje svoje a světa vůkol, vyjímám trojici vpravdě esenciálních skvostů. Burrito (8:30) evokuje nahrávky Alice Coltrane s Joem Hendersonem, včetně sól harfy a tenorsaxofonu; recitovaná slova, jež tam zazní, pocházejí z článků z různých novin o tzv. Trumpově zdi (mezi Spojenými státy a Mexikem). Nightingales and Maple Trees (9:30) je nádherně probarvená, že by i Maria Schneider bezpochyby zatleskala; nechybějí tu ani výtečná sóla (harfa, sopránsax a pekuse). Mitchellovsky vrstevnatá píseň Citliví (6:31) je zhudebněnou básní Miroslava Válka a jako jediná je ve slovenštině. Wiesnerová účinek výsostné poezie vskutku umocňuje! Album uzavírá nepísňový Epilogue (6:02) s harfou, sólovým vokalizováním a smíšeným sborovým vokálem... Bravo!

Hrají:
Ester Wiesnerová – zpěv, autorka, producentka
Sam Knight – saxofon
Charles Overton – harfa
Michal Šelep – kontrabas
Kan Yanabe – perkuse
Mária Reháková – flétna (Nightingales and Maple Trees)