CD Andreas Røysum Ensemble

Motvind Records, 2021   28.10.2022

Andreas Røysum Ensemble je desetičlenný soubor z Osla pod vedením klarinetisty Andrease Røysuma. Půldruhého roku po debutové nahrávce vydal druhé album, a to se 75 minutami hudby, které vás za žádných okolností nenechají chladnými. V abstraktním expresionismu ansámblu slyšíte fúzi východoasijské spirituální hudby, šamanismu, etiopských groovů a free jazzu, kterou lze považovat za jakýsi výlet historií duchovního jazzu z pohledu progresivního norského tvůrce, který hudbu považuje za mystérium, za něco magického. Předejme tedy slovo přímo Andreasu Røysumovi: „Magii lze definovat jako umění měnit vědomí vůlí a cílenou manipulaci s energií. Využití magie je trojí; lze jej použít k hlubšímu vhledu do stvoření, k léčení a změně sebe sama nebo k léčení a změně ostatních. Mně jako hudebníkovi je čím dál jasnější, že to, co děláme, je kouzlo. Cítím úctu, že jsem se mohl zúčastnit takového procesu.“ Než se k této hudbě vyjádřím jako recenzent, nechám hovořit ještě autora: „Fyzický záznam hudby je duchovní artefakt. Některé desky mě dojímají k slzám, k extázi. Cítím, že znám všechnu lásku, smutek, obětavost i šílenství, které leží za fyzickými projevy některých z nejkrásnějších vibrací stvoření. Naštěstí nemusím hledat inspiraci. Životní zkušenost mi přijde sama o sobě jako bohaté umělecké dílo a mám v každodenním životě neuvěřitelné štěstí na hudbu, přátele a jednotu kolem sebe.“ Odkud začít při hodnocení alba? Mezi Røysumovými spoluhráči najdeme jména, jež vám nejsou neznámá. Tenorsaxofonistka Marthe Lea se tu představila v triu s Thomasem Strønenem a Ayumi Tanaka, altsaxofonistka Signe Emmeluth ve formaci Emmeluth´s Amoeba v reportu z letošním festivalu Jazz Goes To Town, bubeník Ivar Myrset Asheim hrál v recenzovaných albech tria Kisskiss Pangpang či souboru Bangkok Lingo. Vesměs instrumentalisté zajímaví, netuctoví. Jenže s hudbou na tomto albu mám, přiznám se, problém. Zhruba polovinu stopáže se prokousávám polyformním kolektivním souzvukem koketujícím s free jazzem i soudobou aleatorní hudbou. Zprvu jsem byl unešen jadernou sílou (úvodní Til Tell Teigen) či eruptivní roztančeností ve skladbě Lalibela (což je starobylé město v Etiopii), z níž se vynořoval mimo jiné basklarinet či flétna a vytrysklo sólo bicích. Ale v dalších dvou kusech, hlavně pak ve více než sedmnáctiminutovém Vyšilování (Flipp ut), při opakování toho samého módu hudba již postrádala moment překvapení. Měl jsem dokonce pocit něčeho jako zploštění, což ve mne vyvolávalo až roztrpčení. Ve finále (Jakter på Røyskatten) tato jejich zrnitá magmatická hra dostala alespoň podobu řeřavě energetické freejazzové změti. Ale naštěstí tu nechybí čtveřice skladeb, jež posouvají freejazzové výrazivo k smysluplnému sdělení. Hlava ani pata nechyběly tracku Sawakuro, ve kterém se mísily dronové témbry s rytmickým zaklínáním a freejazzovou brutalitou, nechyběla ani Keine LSD Blues se strhujícím sólem houslisty Hanse P. Kjorstada. A zářným příkladem narativního free jazzu je tu i dvojice skladeb dedikovaných legendárním osobnostem této hudby – Kvintett (for Leroy Jenkins) a Kvartett (for Joseph Jarman). Zde je navíc nejmarkantnější vliv soudobé vážné hudby. Škoda, že Andreas Røysum a jeho soubor se i na zbytku alba nesnažili potlačit onu rádoby spirituální změť prvků, tónů a zvuků, do níž ponořit se bylo pro mne téměř nemožné.

Hrají:
Andreas Røysum - klarinet, basklarinet a kontrabasklarinet
Henriette Eilertsen - flétna
Signe Emmeluth - alt saxofon
Marthe Lea - tenor saxofon
Hans P. Kjorstad - housle
Joel Ring - violoncello
John Andrew Wilhite-Hannisdal - kontrabas
Christian Meaas Svendsen - kontrabas
Ivar Myrset Asheim - bicí a perkuse