Jazz Goes To Town 2019 – část první !!!

JGTT

8. - 12.10.2019, Hradec Králové, CZ 25.10.2019

V Hradci Králové se ve dnech 8.- 12.října uskutečnil již 25.ročník mezinárodního festivalu Jazz Goes To Town. Jako už tradičně zavítal jazz nejen do sálů, ale také do ulic, restaurací, kostela, letos dokonce do Galerie moderního umění a showroomu Petrof Gallery. Na hlavních scénách (Studio Beseda, Náplavka music bar, Bio Central a Městská hudební síň) vystoupilo celkem 12 uskupení, čtyři s tuzemskou účastí. První tři dny šlo vždy o dvojkoncerty …

Festival otevřel osmičlenný Didrik Ingvaldsen Ensemble vynikajícím setem. Soubor spojuje progresivní část skandinávské, berlínské a české jazzové scény a pohybuje se umně na minovém poli řízené i volné improvizace, free jazzu a hard bopu. Okteto vede norský trumpetista a skladatel Didrik Ingvaldsen a kromě stabilních členů, saxofonisty Radima Hanouska a kontrabasisty Mariana Friedla, jenž mimochodem podal výkon na hranici snů, pojal tentokrát z hájemství českého jazzu ještě trombonistu Jana Jiruchu. Na tom samém pódiu pak rozbalilo groovy v obvzláště nadupaném hávu české kvinteto Muff. Na svém první vystoupení v rámci česko-moravského tour představila kapela čerstvé, v pořadí čtvrté album Fatalust, vydané opět na pražské nezávislé značce Polí5. Zároveň slaví 20 let trvání. Muff přitvrdil; bubeník Roman Vícha a baskytarista Jakub Vejnar by měli mít na svoje ruce zbrojní pas, kytarista Jiří Šimek a klávesák Jakub Zítko přimíchali do elektrického fusion jazzu notnou dávku psychedelie a raného pinkfloydovského odéru. Přitom zněli navýsost současně, což umocňoval až neuvěřitelnými improvizačními a výrazovými schopnostmi saxofonista a klarinetista Marcel Bárta. Jeho výkon byl vskutku obdivuhodný, protože se s lehkostí pohyboval v lyrických i exaltovaně expresivních polohách, aniž by začal po narativní stránce blábolit.

Didrik Ingvaldsen Ensemble © Helena Herzánová

Didrik Ingvaldsen © Helena Herzánová

MUFF © Helena Herzánová

MUFF © Petr Svoboda

Druhý dvojkoncert se odehrál v baru Náplavka. Nebyla to příliš šťastná volba prostředí pro vystoupení rakousko-amerického improvizačního dua Vandermark/Kurzmann. Jejich hudba byla místy příliš niterná, ponorná, vyžadující soustředěný poslech. Avšak část auditoria neměla chuť nořit se do obtížně definovatelné hudby a řešila poměrně nahlas svoje interní záležitosti, jež nesnesly odkladu; prostě to prokecali. Což nás, kteří o tuto hudbu měli zájem, mnohdy až brutálně rušilo. Tenorsaxofonista a klarinetista Ken Vandermark i Christof Kurzmann, obsluhující živou elektroniku a laptop, přitom hráli výtečně, kongeniálně, s výlety k free-jazzu, noise, musique concrète a dokonce židovskému lamentu. Kurzmann se pak po koncertě svěřil, že takový hlasitý hovor z publika poslední roky zažívá on a další vystupující improvizátoři jen v Čechách. A cože se to s námi děje...? Tenorsaxofonista Pavel Zlámal se svým kvartetem PQ rušivé elementy naštěstí smetl. Jejich vzrušující směs šramlu, free jazzu, hard bopu, power jazzu i melodicky a barevně bohatých impresí korunovali oba hlavní sólisté – ve Zlámalově hře to kypí radostnou extatičností, humorem, nadsázkou, naléhavostí, přičemž svoji kapelu řídí zappovským způsobem, pianista Martin Konvička do svých zdánlivě jednoduchých a přímočarých jízd nabírá barokní, klasicistní i romantickou hudbu.

Vandermark-Kurzmann Duo © Lukáš Veselý

Pavel Zlámal PQ © Petr Svoboda

Čtvrteční dvojkoncert (10.října) téměř zaplnil Bio Central. Vystoupily dvě hvězdná zahraniční uskupení. Septeto Ziv Taubenfeld´s Full Sun z Amsterodamu měl ve svých řadách slovutného amerického improvizátora Michaela Moora, který svoje umění ovšem podřídil kolektivní improvizaci na zčásti grafické, zčásti notové partitury izraelského basklarinetisty Ziva Taubenfelda. Jeho sóla pak nebyla nijak divoká, spíše neobvykle tónotvorná. Naopak dravostí na sebe strhával pozornost vedle lídra kapely portugalský trumpetista Luis Vicente a nizozemský trombónista Joost Buist. Do svého intelektuálně pojatého free jazzu dokázali aktéři pojmout bigbandové sazby, soudobou vážnou hudbu, minimalismus, rozlámané groovy, hudbu Blízkého východu a blues. Poté zvedalo ze sedadel vskutku údernické americké trio Digital Primitives s třiasedmdesátiletým frontmanem, legendárním Cooperem-Moorem. Tato přední postava newyorské jazzové avantgardy hrála na vlastnoručně vyrobené africké lidové nástroje, jako jsou diddley bow a mouth bow, také na bezpražcové banjo, flétnu a zpíval jednoduché popěvky na téma lásky a štěstí. Mnohdy až power a free jazzovou energii s názvuky gospelu, blues, spirituálu, bluegrassu či africké hudby ostřil bubeník řeznické síly Chad Taylor a tenorsaxofonem zahušťoval Assif Tsahar, původem Izraelec. První standing ovation na festivalu!