CD Vijay Iyer

ECM Records / Divyd, 2021   24.05.2021

Ačkoli jsou v jazzu klavírní tria tím nejčastějším uskupením, takže by se dalo očekávat, že už jazzofila nemůže nic překvapit, stále se objevují nahrávky, při jejichž poslechu doslova padá čelist údivem, úžasem. A právě novinka Iyerova tria patří mezi ně. Vlastně bych měl vyjmenovat všechny tři aktéry, neboť sám pianista, byť výhradní autor repertoáru (až na dvě skladby, jež jsou převzaté), zdůrazňuje rovnost a vskutku kongeniální naladění celé trojice. A protože každý „má jiný druh energie, jiný impuls, pohon i barevné spektrum“, jak se Iyer vyjádřil, skýtá takové spojení pro posluchače nepřeberné množství vzrušujících vjemů. Vystudovaný matematik a emotivní pianista tamilského původu, křehká kontrabasistka malajské krve a chlapácky robustní bubeník vyjadřují onu pandemickou nejistotu a politickou nestabilitu, která drtí nás všechny, nejen jejich domovské Spojené státy, neuvěřitelně autenticky, čili sugestivně a emocionálně. Tři individuální síly se spojily v jednu univerzální. Jde o nesmírně bouřlivý komorní jazz síly uragánu, který vyvažuje někdy až sterilně lyrickou tvář mnichovské značky ECM. Ostatně Iyer zde natočil předtím již čtyři tituly pod svým jménem, a to dokonce s avantgardním trumpetistou Wadadou Leo Smithem, a podílel se na dvou albech dalšího divouse Roscoa Mitchella! A jen pro zajímavost: před několika dny, konkrétně 19.května, měla v San Diegu premiéru Smithova a Iyerova svita Requiem X, inspirovaná životem černošského bojovníka za lidská práva Malcoma X. To vše se promítlo do hudby nepokojného (uneasy) tria natolik, že jde v podstatě o konceptuální album. A musím poznamenat, a rád tak činím, že neznám silnější jazzovou výpověď o naší současnosti. Skutečnost o to pozoruhodnější, jelikož oněch osm Iyerových skladeb pochází z tvůrčího období posledních dvaceti let (!), nemluvě o dvojici coververzí: Drummer´s Song natočila Geri Allen již v roce 1987 a standard Night And Day Cole Portera určitě nepoznal, natolik je triem brutálně zdramatizovaná. Všechny skladby jako červená nit spojuje jiskřivá interakce, která umožňuje nepřetržitou práci s materií, výrazem, barvami, rytmem a dynamikou. Nechybí free jazz ani blues, řinoucí tok ani jarrettovské spočinutí, straight-ahead bopová umanutost ani ponor do rozkvétajících tónů, minimalistické figury ani komplikované struktury a proměnlivé nálady. Ostré střihy střídají nečekané zlomy. A v úplném závěru (Entrustment), když už posluchač kroutí hlavou, že to přece není možné, aby ještě něco údivujícího přišlo, pohlcen je mysteriozitou a´la Twin Peaks ...

Hrají:
Vijay Iyer – piano
Linda May Han Oh – kontrabas
Tyshawn Sorey - bicí