CD Very Cool People

Vlastní náklad, 2021   30.06.2022

50 let vlivu + 30 let skvělé pohody rovná se 13 let hudebního chuligánství – tak zní titul již osmého alba lotyšského ansámblu Very Cool People. Tahle kapela pokračuje v uměleckém letu v neomezených výškách, kam jiné party nedohlédly. Tentokrát se masivní erupce funku a soulu v kombinaci s jazzem, surf-rockem a klezmerem týká v pozitivním, až ironickém duchu nedávné bouřlivé historie Lotyšska. Členové kapely tak zároveň vzdávají hold svým hudebním učitelům a předchozím generacím hudebníků, kteří pomáhali jazzu, rock´n´rollu a rockové hudbě přežít za železnou oponou a také překonat šílená devadesátá léta, jež v pobaltských státech panovala. Jedná se o mistrovské album původní hudby, byť se v ní prolíná vážná a balkánská hudba s metalem, surf-rock s funkem a soulem, sborová hudba s klezmerem a hudebním dědictvím jiných národů žijících v Lotyšsku. Skladby píší kytarista a kapelník skupiny Elvijs Grafcovs, saxofonisté Māris Jēkabsons a Kristaps Lubovs, bubeník Andris Buiķis a klávesista Māris Vitkus, pro kterého je to skladatelský debut. Kapela od roku 2017 plní svůj slib vydat každý rok nové album, a pokaždé jiné; novinka je od té doby pátá v pořadí. Děje se v ní tolik, až uši přecházejí! Většina ze čtrnácti skladeb je de facto pestrou hudební koláží. A nikdy v nich protagonisté neztrácejí dech a nápady! Navíc kapela pracuje s proměnlivou dynamikou a nechává vytrysknout z toku, v němž běžnému posluchači už tak hrozí utonutí, šťavnatá, strhující sóla. Děje se tak kupříkladu v Camarada Emigrante, v níž se mísí italský revoluční duch s tím kubánským, který je ale plný veselí, rumu a doutníků; trumpetista Ozoliņš dokonce vystřihne sólo připomínající Artura Sandovala! Ve skladbě Thirty Fourth Festival pak doslova freejazzově běsní baryton saxofon (Lubovs). Ovšem největší síla tryská z oné výrazové a dynamické proměnlivosti. Měl bych rozhodně zmínit ty nejlepší „kousky“. Úvodní Rapid Dough-Pelmjaški (viz. oficiální video) je výbušnou směsí brassbandové hutnosti s rockovým tahem, jazz-rockovým syntezátorem a filmovou hudbou, evokující bondovky či Morriconeho. V Alone in Biksti prosakuje surfem psychedelie. Kompozice Ziliņš Maz 500 doslova bobtná tolika styly a inspiracemi, že nemá smysl je nějak identifikovat; vlastně se to nedá ani stíhat, protože na posluchače útočí navíc ještě vskutku strhující sóla! Jazz-rockem a rockem je sycena Around the Harvest Field, přičemž dojde i na akustické ztišení; snad příjemná hřejivost slunce? Skladba Ierindnieks je založena na úvodním praskavém zvuku Internacionály, již posléze vystřídá obměňující se melodie slavné židovské písně Hevenu Shalom Aleichem. Track Yellow Bride spojuje fusion se sborem u piana na lidovou notečku. Titul se vztahuje k ironické skutečnosti, že žlutá je považována za barvu blahobytu a pohody, a proto převažuje především na svatbách v severní Indii.

Hrají:
Oskars Ozoliņš – trubka, vokál
Māris Jēkabsons – tenor saxofon, vokál
Laura Rozenberga – trombon, vokál
Kristaps Lubovs – baryton saxofon, vokál
Elvijs Grafcovs – kytara, banjo, vokál
Māris Vitkus – varhany, syntezátor, piano, vokál
Jānis Olekšs - baskytara, vokál
Andris Buiķis – bicí, perkuse, syntezátor, vokál