CD Simon Spiess

Intakt Records, 2024   08.11.2024

Zvukové umění švýcarského tria Quiet Tree saxofonisty Simona Spiesse vzniká ze symbiózy programování, produkce a hudební virtuozity. Samotní aktéři svoji hudbu označují jako intenzivní fúzi nového duchovního jazzu, vesměs pozitivního, a avantgardního popu. Hudební odborníci se shodnou na tom, že jde o hudební poezii, jednoduchou a dojemnou ve svých prvcích, ale intenzivní ve své výstavbě, propletenou a nevyzpytatelnou. Trio má smysl pro atmosféru svých různorodých zvukových ploch. Novinka Euphorbia (což je latinský název rostliny zvané pryšec) dráždí a dýchá prostorností, melancholií, vzrušujícími improvizacemi, elektronickou avantgardou a jazzrockovou psychedelií. Hudba se tu blíží rozmáchlé cinematičnosti. Tomu napomáhá tvarování zvuku a digitání produkce v režii zkušeného Dana Nichollse (ten spolupracoval např. s Matthewem Herbertem, Johnem Edwardsem, Arvem Henriksenem či Ericem Harlandem!), který se tak dá považovat za čtvrtého člena. Než přiblížím samotné album, musím se zmínit o samotném lídrovi, skladateli a oduševnělém hráči na rozličné dřevěné dechové nástroje (na recenzovaném albu hraje ale „jen“ na tenor saxofon) Simonu Spiessovi. Za posledních dvanáct let vydal 15 alb, a to jako lídr několika uskupení i sólově. Nejvíc titulů má s triem pod svým jménem (pět alb), pod několika opusy je podepsán jako Late Bloøm či TRÆ (tady už je to vyloženě elektronická hudba), prezentujese sólově také pod svým pravým jménem (a překvapuje ambientem). Nejčerstvějším projektem je trio Quiet Tree, se kterým před „velkým“ debutem vydal EP Sunday Session (2020) a Bleu Foncé (2021). Titulní skladba se objevuje také na novince, a to zhuštěná do trance-polyrytmického toku podél nejvyšších linek saxofonu. Úvodní kompozice Grieving Was Yesterday skrývá nádherně vlahý zvuk tenora, umocněný elastickým klavírem a odlehčenými bicími; saxofon postupně přechází do ostřejšího frázování. Následující Innermost je sycena nepodbízivou melancholií. Light Light Light otevírá znepokojivá ambientní elektronika, jež ústí přirozeně do cooljazzového tématu teplých barev; nechybí ani psychedelické sršení, které dokáže vše roztavit. V tracku Indulge In Fancye se rozlámaná elektronika proplétá s minimalistickým rytmickým tepem a barvami hýřící vrstvou syntezátoru, saxofonu a klavíru. V Das Isch Diis slyšíte do éterické pulsace mluvit dítě. Forest v sobě nese vlastní naturální zvuky, propletené impresionistickou improvizací, které ústí do jemného jazzového tématu. Breathing Under Water je dalším důkazem mistrovství drobnokresby, netuctových stylistických proměn a jemného, nenásilného využití instrumentální techniky a virtuozity. Závěrečný track Sø je plný snových až hypnotických zvukových smyček. Co říci na závěr? Ačkoli trio překročilo snad všechny hranice jazzu, přesto se nevzdalují dědictví jazzu. Ale aťtak či onak, ať si posluchač bude říkat, že to pravověrný jazz už není, zanechá v něm Euphorbia těžko pojmenovatelné, avšak o to vzrušující emoce a dojmy z nefiltrované hudební reality!

Hrají:
Simon Spiess – tenor saxofon
Marc Méan – klavír, syntezátor, efekty
Jonas Ruther – bicí, klavír