CD Romanovská, Tichý, Hrubý a Blažíková

Hevhetia, 2021   09.11.2021

Na české avantgardní scéně se pohybuje trojlístek hudebníků, kteří volnou improvizaci sytí neobyčejnou výrazovou pestrostí a vytříbeným ponorem do těch nejjemnějších zákoutí zvuku. A také duchovna. Což je jev v srdci Evropy zcela jedinečný. Vystačí si navíc pouze s akustickými nástroji, bez bicích. (Výjimkou budiž občasná vystoupení s německou legendou Klausem Kugelem, samozřejmě.) Trio Romanovská, Tichý a Hrubý letos vydalo novinku, která nese poetický titul Jsem navždy jedním z nás. Předcházela ji dvě vydaření alba, taktéž vydaná na značce Hevhetia: eponymní (2018) a loňské Bylo to právě. Ovšem tentokrát Annu Romanovskou (housle, koto), Petra Tichého (kontrabas) a Michala Hrubého (klarinety, flétna) doplňuje Hana Blažíková, sopranistka a harfistka, jež se na světové úrovni věnuje středověké a barokní hudbě! V anotaci k jednomu z jejich společnému koncertu stojí: „Stará hudba v novém hávu? Nová hudba ve starém? Nebo něco úplně jiného?“ Spojení volné improvizace s písněni z dávnověku na tomto albu totiž funguje, a to s naprostou přirozeností. A víte proč? Protože tyto otázky si protagonisté při tvorbě nekladli. A pokud si je položili, nedbali na odpověď, protože to tak prostě cítili. Středověká i barokní hudba měla k improvizaci velmi blízko, troufám si tvrdit, že ještě blíž, než si dokáží současní páni akademici připustit. Včetně písní, s nimiž tehdejší interpreti nakládali rytmicky i harmonicky mnohem volněji, než by striktní moderní notace napovídala. Proto vokál Blažíkové zapadá organicky do istrumentálek, tvořených většinou naprosto svobodnou kolektivní improvizací, proto třeba klarinet přirozeně dokresluje onu nezbytnou spiritualitu středověku. Nevím, koho z aktérů napadlo vytvořit právě takovou fúzi, ale pro trio i Blažíkovou to znamená výrazný posun v tvorbě. A zároveň tak zažehnali onen nelítostně nevyhnutelný stav, kdy se tvůrci po čase opakují, svoji hudbu recyklují, a vykrádají vlastně tak sami sebe! Ačkoli se 53 minut hudby na tomto albu vznáší na křídlech neagresivního, veskrze zvukomalebně lyrického, až meditativního i snového výrazu, nechybí emoce, vášně, naléhavost. Ty kypí ale tlumeně, a to především v neidiomatických improvizacích. Ovšem i ty jsou tím pádem posluchačsky přístupnější. Skvělá nahrávka světové úrovně!

Hrají:
Anna Romanovská – housle, koto
Petr Tichý – kontrabas
Michal Hrubý – klarinety, flétna
Hana Blažíková – soprán, harfa