CD OZMA – The Day We Decided To Live At Night

Berthold Records, 2025   11.06.2025

OZMA je kapela ze Štrasburku, která existuje již dvě desetiletí. V jejím čele stojí a hlavním autorem repertoáru je bubeník Stéphane Scharlé. S baskytaristou Edouardem Séro-Guillaume je jediným původním členem v nynější sestavě. Nové, v pořadí osmé album nadále udržuje tradici vskutku explozivního jazzu; však se sama kapela označuje jako French Explozive Jazz. Jde o umnou a energickou fúzi progresivního rocku, metalu, jazz-rocku, funku a neo bopu. I když kolekce tuctu skladeb nese titul Den, kdy jsme se rozhodli žít v noci, rozhodně doporučuju pouštět si to výhradně ve dne. Hudba potřebuje pořádně ohulit, a to naplno, abyste se nechali smést její energií. A to v noci jaksi nejde, protože by mohly nastat problémy se sousedy a v případě samoty se zvěří. Na novince, na kterou jsme si museli počkat pět let, a kde saxofon nahradil do té doby signifikantní trombón, slyšíme nové prvky, ať už elektronické zvuky, africké názvuky (flétnista Dramane Dembélé z Burkiny Faso v Rapide & Furieuse) či zpěv ze Středního východu díky syrské zpěvačce Lynn Adib v klidnější Amours Volatiles. „S tímto novým albem přijímám osobnější umělecký směr,“ prohlásil Stéphane Scharlé. „Představoval jsem si jej jako vnitřní cestu, v níž se mísí dospívající lásky s rebeliemi dospělých.“ Tato dvě základní témata, láska a vzpoura, jsou propojena silnou noirovou atmosférou a syrovou intenzitou hudby. Avšak tato mnohdy vypjatá intenzita nepostrádá nejen eruptivní napětí, ale také melodické bohatství a lyrickou krásu. Skladby jako strhující rockový epos To the Braves, barevná neodolatelnost I Love Snakes či Atomic Winter, která se rozpouští v éterických zvukových plochách, vyjadřují naplno tuto výrazovou rovnováhu. Nechybí ale ani vytříbeně improvizované miniatury Crystal Flare a This Is Umbra (též skrytý track Tropical Snow). Nynější sestava kapely dokazuje nový pohled na instrumentační možnosti a tvůrčí svobodu, jež lze pak rozvíjet na koncertech. Kompozice nabité až jadernou energií se střídají s uklidňujícími až snovými momenty (balada Multiple Faces, vzletná Magnetic Mist), obohacenými o elektronické textury. V ostrém kontrastu kapela dští experimentální zvukovou smršť ve skladbě Metalycra, a to díky dvojici hostujících instrumentalistů – flétnistce Delphine Joussein (z ženského avantgardního tria Nout) a metalovému kytaristovi Thomasi Kettererovi. Závěr alba je ve znamení poklidně hypnotického kusu Quadratisch za přispění španělské hráčky na klávesy a vocoder Meritxelly Neddermann. Avšak toto album není jen úchvatným zvukovým vesmírem, ale také vizuálním! Každou ze skladeb doprovází dvacet obrázků dystopických městských krajin generovaných umělou inteligencí v režii umělce, který si říká Al Art Explorer (pravé jméno zní Andreou Ciulu). Na nich se opakuje vyobrazení hada coby symbolu odporu. Toto vizuální vyprávění zrcadlí současnou globální krizi a její blížící se eskalaci!

Hrají:
Stéphane Scharlé – bicí
Édouard Séro-Guillaume - baskytara
Musina Ebobissé - saxofon
Dan Jouravsky – klávesové nástroje
Martin Ferreyros - kytara
... a hosté:
Dramane Dembélé - flétna
Lynn Adib – zpěv
Delphine Joussein – flétna, křik
Thomas Ketterer – kytara
Meritxell Nedderman – vocoder, klávesové nástroje