CD Otto Hejnic Organism

Hevhetia, 2023   28.06.2023

Slovutný varhaník Joey DeFrancesco považuje Hammondovy varhany za svět plný kouzel. Jeho žák a přítel Brian Charette tento svět otevírá dokořán a je obrovským štěstím, že po New Yorku považuje Prahu za svůj domov. A dvojnásobným štěstím je, že se spolčil s tak výbornými muzikanty, jakými jsou bubeník Otto Hejnic ze severních Čech a welšský saxofonista Osian Roberts, v podstatě již Pražák. Po loňském debutu tohoto mezinárodního tria Beringia vyšlo opět na značce Hevhetia nové album. To dostalo přiléhavý titul Neděle ve studiu. „Je to taková oddechovka,“ nechal se slyšet lídr Hejnic. „Pohodová muzika na nedělní odpoledne u kávy. Chtěl jsem něco takového udělat. Proto i ten název. Ale natočili jsme to v neděli dopoledne.“ Album obsahuje sedm swingových a moderních jazzových standardů. Společné pro všechny jsou šťavnatá sóla a chuť hrát nekomplikovaně, se znalostí jazzu čtyřicátých až šedesátých let. A tak se posluchač může potěšit hned v úvodu skvěle rozehraným flákem Dextera Gordona Cheesecake, trvajícím více než devět minut; odsejpá to ale náramně! Pozoruhodné je pojetí skladby Windows; jde o ranou kompozici Chicka Corey, znějící jako standard s patrným francouzským odérem. Nechybí pulsující groovy v Cold Duck Time Eddieho Harrise. Trio pak swinguje jako o život ve standardu My Shining Hour, v My Ideal se naopak převaluje zasněná, milostná melodie. Řízné sazby zdobí Monkovu perlu Straight No Chaser; z varhanního i saxofonového chorusu čpí blues a lídr pustí na špacír svoje bicí. Album vrcholí legendárním Milestones; má to říz, šťávu a evokuje to společné hraní Milese Davise právě s již zmíněným DeFrancescem. Závěrem musím podotknout, že ačkoli dávám přednost obecně autorské tvorbě, skvěle uchopené standardy vždycky potěší. A vzpomněl jsem si při tom na slavný DeFrancescův výrok, že „bez hudby by byl svět chybou“.

Hrají:
Otto Hejnic – bicí
Brian Charette – Hammond organ
Osian Roberts – tenor saxofon