CD Oliver Leicht [Acht.]

FloatMusic, 2021   13.12.2021

Od roku 1992 směřuje německý saxofonista, flétnista a klarinetista Oliver Leicht ke stále osobitějším hudebním experimentům. Jako člen celé řady big bandů (od roku 2005 je pak kmenovým členem hr-Bigbandu) získává podstatnou sumu hráčských zkušeností, jež ve vlastních (a vesměs autorských) projektech proměňuje v novou kvalitu. Nejinak je tomu v případě souboru [Acht.], se kterým nedávno vydal toto nové album A_Trak_Some Songs představující dobrodružnou exkurzi do světa neotřelých zvuků, témbrů a harmonií skrze neobyčejnou fúzi hard bopu, bigbandové a jazz-rockové hutnosti, elektroniky, drum´n´bassu a soudobé vážné hudby. Devět instrumentalistů zde dosahuje jedinečného zvuku, napovídajícího podstatně větší instrumentaci. S naprostou přirozeností a lehkostí překonávají stylové hranice, zároveň je slučují či přímo vymazávají; pohybují se od komorního tria ke kolektivním improvizacím, od elektronické taneční hudby přes elektroakustické experimentování až k jazzu velkokapelového ražení. Již na předchozích třech albech s tímto ansámblem si Leicht liboval nad flexibilitou noneta. „Umožňuje to být spontánní a interaktivní jako v malé kapele, a přitom být zároveň schopni realizovat složité aranže, struktury a textury,“ vyjádřil se. Tyto dva póly jsou naplno přítomny na aktuální nahrávce. Leichtův soubor jde ale ještě dál, ještě hlouběji do vrstevnatých zvukových ploch, v nichž se s neobyčejným napětím střetávají autorovy složité aranže s improvizací a fyzickým i tvůrčím nasazením všech aktérů. Na albu se skví šest kompozic, jedna úžasnější než druhá. Nejkratší má sedm minut, nejdelší bezmála dvanáct. V každé je tolik hudebních nápadů, že by to jiným jazzovým tvůrcům (především mladším) stačilo na celé album. (Tím se nechci jakkoli vymezovat vůči mladší generaci, ale opravdu tahle jazzová generace padesátníků až šedesátníků, která má zkušenosti i se soudobou vážnou hudbou, je vskutku inovativnější a progresivnější, než o generaci mladší souputnici. Je to moje poznání a můj čistě subjektivní názor, nečiním si v žádném případě nárok na neomyslnost!) Husté dechy s nízkými rejstříky tvoří témbrové stěny, rytmika je ohebná, tvárná, mnohdy nervní, piano je tu minimalistické, onde impresionistické a jazzové, kytara jazzrockově hřmí či bluesuje, elektronika abstrahuje nebo sytí rytmus drum´n´bassovou linkou (nejvýrazněji ve skladbě A_Trak), sólové chorusy (klarinet, piano, kytara, trombón, lesní roh) nejsou bludnými exhibicemi za každou cenu. Střídají se imprese a exprese, lety i ponory, intenzita od exploze hluku po ztišení, jemně vytříbené zvukové barvy i naléhavé, až zraňující hrubozrnné ataky. Album vrcholí sedmiminutovým setkáním staré sakrální hudby se soudobou, kdy ve finále nakonec vzkypí hymnus plný víry a radosti (Believer). Skvělá nahrávka!

Hrají:
Oliver Leicht – klarinet, alt klarinet, elektronika
Norbert Scholly – kytara
Hendrik Soll – piano
Matthias Eichhorn – kontrabas, violoncello
Jens Düppe – bicí, zvonkohra, věci
Linus Bernoulli – lesní roh
Christian Jaksjø – euphonium
Günter Bollmann – trombón
Jan Schreiner – bastrombón, tuba