CD Malstrom

Berthold Records, 2021   20.01.2022

Malstrom je mocný mořský vír typický pro norské pobřeží, v doslovném překladu znamená drtič, protože vše je jím pohlceno. A přesně takovou drtící úderkou je německé trio téhož jména. Vzniklo v roce 2014 a novinkové album Klaus-Dieter je v pořadí pátým albem tria. Hudba neobvyklé sestavy saxofonu, kytary a bicích čerpá z Johna Zorna, Steva Colemana, Jima Blacka či Marca Ribota, lze najít ale vlivy také prog-metalových kapel jako Dream Theater a Tool. Což odpovídá vesele destruktivnímu vztahu kytaristy Axela Zajace, saxofonisty Floriana Waltera a bubeníka Jo Beyera k jazzovým tradicím skrze jedinečný, vším možným nabobtnalý progresivní jazz, který mnozí promotéři na koncertních plakátech označují jako Jazz-Metal. Ten sice není pro každého jazzofila, ale protože tu není nouze o strhující improvizované pasáže, mnohdy freejazzové, jež činí z hudby Malstromu opravdový hudební vír, je tím nejnadějnějším na evropské scéně! Nové album obsahuje deset autorských skladeb, na nichž se rovným dílem podílejí všichni aktéři. V každé z nich se toho děje tolik, že bych to nazval až tvůrčím obžérstvím! Komponované pasáže se střídají s improvizovanými v neutuchajím koloběhu, který posluchači nedá vydechnout. Pravda, jsou tu sice i části zvolněné, ponornější, skoro baladické, ale vždy to znamená příslovečný klid před bouří, takže posluchač si příliš neodpočine, neboť je napjatý, co ho čeká. A vždy je překvapen! Zda mile, to už záleží na jeho otevřenosti a ochotě objevovat cosi jako novou jazzovou brutalitu. A kdo že je to ten Klaus-Dieter? Je to evidentně jakási potvora, cosi mezi skřetem a člověkem, karikatura kohosi zlého, podlého; snad politik či individuum ze dna současného světa obnaženého pandemií? Každopádně rád cestuje, často bývá zmatený, chodí plavat, má něco společného se Šmouly. Zažívá sníh v létě a hlásá, že hudba je vždy výrazem jeho spotřebitelského chování. Jednou si vezme roušku, podruhé ji odmítne, vyhledává záměrně incidenty, získává příznivce, čas lockdownu je pro něj soubojem víry, pochybností a strategie. Nakonec se u něj projeví somnambulismus (náměsíčnictví), ve kterém nalezne novou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem ... To vše lze vyčíst z titulů skladeb, jež evokují sarkasmus třeba takového Franka Zappy. Ale možná je to všechno úplně jinak. Každopádně hudba je to skvělá!

Hrají:
Axel Zajac – kytara
Florian Walter – saxofon
Jo Beyer – bicí