CD Nikol Bóková

Animal Music, 2021   22.07.2021

Třetí autorské album Nikol Bókové následovalo pouhý rok po předcházejícím opusu Unravel. Tentokrát nikoli v triu, ale v rozšířené sestavě. Osobité propojení klasické hudby a jazzu tak mohlo doslova rozkvést barvami a náladami, jež mnohdy evokují malebnost skandinávských nahrávek značky ECM. Název sice odkazuje ke starověkému řeckému mýtu, ale do vyznění alba se více promítly autorčiny zážitky a emoce spjaté s odchodem milované osoby. Materiál na nové album tedy začal vznikat náhle. „Loni v srpnu mi nečekaně zemřel tatínek,“ dodala Bóková. „A najednou přišla tato hudba, která je především pro něj. Byla tak silná, že jsem musela odložit stranou všechno ostatní, na čem jsem jako autorka pracovala.“ Při komponování pianistce vyvstávaly konkrétní barvy nástrojů a okamžitě jí naskakovali příslušní hudebníci. Tyto pak oslovila. A tak se stalo, že s ní mohl spolupracovat kontrabasista Jaromír Honzák, věhlasný hornista Radek Baborák, jehož desku s hudbou Astora Piazzolly si krátce předtím koupila, a kytarista David Dorůžka. Z jejího tria zůstal bubeník Michal Wierzgoń. Celé album, které tvoří deset skladeb, bylo nahráno během dvou dnů, přičemž se tato kapela snů sešla až ve studiu. Předávám slovo samotným aktérům. Honzák: „Neznám nikoho jiného, kdo by jako interpret dokázal tak přirozeně překračovat hranici mezi evropskou vážnou hudbou a světem jazzu.“ Baborák, pro něhož je to mimochodem první krok do jazzového hájemství: „Nejenže jsem potkal a poznal nové kolegy, se kterými jsme si padli do noty, ale ještě jsem zažil zrození zcela nového, emočně bohatého díla.“ Dorůžka: „Nikol představuje zjev na české hudební scéně, a to především díky spojení fenomenální klavírní techniky a křišťálového zvuku s improvizačními a kompozičními schopnostmi, které lze jen velmi těžko zařadit do žánrových škatulek. Imponují mi umělci, kteří kráčejí nevyšlapanými cestami a Nikol je jedním z nich.“ I když to nejsou tak zcela nevyšlapané cesty, protože leckterá kompozice něco či někoho připomíná (tedy mně ano), jde o nahrávku neobyčejně silnou. Třeba hned v úvodním tracku, kde se vyloženě mluví o cestě vyšlapané (A Star – Trodden Way), rozkvétají barvy známé z desek skandinávských lyriků; ale poslouchá se to náramně, přenáramně. A pak: lesní roh je v jazzu ještě vzácnější, než tuba. A titulní Prometheus je příkladem mistrné práce s dramatizací lyricky melodického výraziva, včetně skvělých sól a vzepětí dynamiky. Aktéři využívají specifik svých nástrojů výhradně ve prospěch celku, neexhibují, až intuitivně se doplňují; vzorem je samotná autorka, jež dominuje pouze ve dvou skladbách (On a Meadow, bachovská Nunchaku). Nezbývá, než se těšit na další jazzový projekt talentované hudebnice, kterou nám už nyní může závidět Evropa. Bude to návrat k triu, nebo půjde cestou početnějších sestav? A nebo na zcela opačný pól, k sólovému klavíru? A bude to opět už za rok?

Hrají:
Nikol Bóková – piano
Radek Baborák – lesní roh
David Dorůžka – elektrická kytara
Jaromír Honzák – kontrabas
Michal Wierzdoń - bicí