CD Antalová-Myhr

Hevhetia, 2021   04.10.2021

Tak tohle album je zjevení! I když se od těchto navýsost tvůrčích hudebníků dalo očekávat něco skvělého, přesto jejich společné dílo překonalo i ty nejsmělejší představy! A opět musím smeknout též před Hevhetií, jež v osobě Jána Sudziny tento skvost vydala ... Michaelu Antalovou známe víceméně jako bubenici. Studovala improvizaci a jazz na Norské akademii hudby v Oslu, kde již zůstala. Ale do své vlasti, Slovenska, a zhusta také do Čech se pravidelně vrací (aby se objevila v souborech jako třeba Dunajská vlna, Pražský improvizační orchestr, Ankramu, Mikoo atd.). Jinak se samozřejmě podílí významnou měrou na dění na avantgardní skandinávské scéně, jehož součástí je právě norský kontrabasista a kytarista Adrian Myhr. S Antalovou se zná již od studií v Oslu. Je aktivní v mnoha projektech. S kvartetem Oker vystupoval před několika lety ve slovenských centrech pro současnou hudbu, české jazzové publikum ho zná ze souborů pianisty Vojtěcha Procházky. Společný projekt vznikl během covidové pandemie. Antalová hraje převážně na fujaru a norskou obdobu tradiční slovenské koncovky, vrbovou flétnu seljefløyte. Kolekce tuctu skladeb vychází z melodií slovenských a norských lidových písní, přičemž je dvojice koření jazzovou improvizací a rozšířenou tonalitou soudobé vážné hudby. Flétnové hlasy se prolínají s kontrabasovými frekvencemi vskutku úžasným způsobem! První skladba se zrodila ještě ve společném obývacím pokoji; byla to jedinečná verze melodie lidové písně Ej, nožičky ma bolia, kterou odposlechli z interpretace slovenského fujaristy Jana Chovance. Nádherně syrová, niterná, hluboce jímavá. Po čase si jednotlivé nápady začali zapisovat a posléze s nimi vrstevnatěji pracovali. Již ve studiu tudíž nahrávali vícero stop, takže lze slyšet vícehlasé flétny a dokonce i kontrabasové trio. A když tesknota, smutek, jako v případě Smutné brezy, pak až na dřeň! Když zazní čtyřhlasý mužský sbor z autentické nahrávky ze Šumiaca, vyvolává to husí kůži ... Polní nahrávka figuruje též ve skladbě V záhrade, po poli, po horách; jde o cvrčky z vesnice Zlatno. Dvojice dokáže evokovat i zvuk kostelních zvonů (Zvony), v Kivlemøyane ožívá ve výrazném horalském motivu (onen nápěv je mimochodem základem norské lidové melodiky) legenda o třech mladých pastevkyních, které hrály na flétny a klariony takovým způsobem, že vylákaly věřící uprostřed mše z kostela; farář ty dívky v hněvu zaklel a ony zkameněly. Na albu nechybí ani mysteriózní nálada čehosi vznešeného v Daily ritual, a to díky harmoniu. Co říci na závěr? Marně si vybavuji nějakou jinou nahrávku z té přehršle muziky, kterou jsem dosud slyšel, kde by někdo uchopil folklór takovým moderním, přesto čistým, autentickým způsobem! Aniž by ten ztratil duši, srdce a opravdové lidské emoce ...

Hrají:
Michaela Antalová – fujara, vrbová flétna seljefløyte, zvonky, terénní nahrávky
Adrian Myhr – kontrabas, harmonium, terénní nahrávky