CD Elin Forkelid – Songs to Keep You Company on a Dark Night

Sail Cabin Records, 202   01.04.2025

Elin Forkelid (rodným jménem Larsson) se narodila v roce 1984 v jížním Švédsku. Ve 20 letech se přestěhovala do Stockholmu, kde studovala jazz a hru na saxofon na Royal College of Music. Posledních 15 let se stala výrazným hlasem na švédské jazzové i improvizační scéně. Začínala se svojí kapelou Elin Larsson Group a získala široké uznání debutovým albem Live And Alive (Playing With Music/ Border 2009). Poté následovala u téhož labelu alba Let You In (2011) a Growing Up (2013). V roce 2013 obdržela The Lars Gullin Prize za přínos rozvoji švédského jazzu. Poté začala spolupracovat se šestičlennou kapelou Anna Högberg Attack a s Mats Gustaffson ́s Fire! Orchestra. V současné době se věnuje hlavně vlastnímu kvintetu Elin Forkelid Plays For Trane, kde se věnuje vlastní interpretaci tvorby Johna Coltranea, a kvartetu SOL SOL, které vede společně s kytaristou Davidem Stackenäsem. Ten figuruje také na novince Songs to Keep You Company on a Dark Night, již si saxofonistka vydala na vlastní značce Sail Cabin Records. Tato nahrávka je pro mne řekvapením, a bohužel v lecčems nepříliš pozitivním. Oproti předchozím nahrávkám posledních deseti let opustila inspiraci free jazzem a odvážnou, tvrdou a nekompromisní hudbu vyměnila za jemnější, tlumenější, snově baladickou, inspirovanou (jak napovídá titul) albem trumpetisty Kennyho Wheelera Angel Song z roku 1997 (ECM Records), které poslední dobou intenzivně poslouchala. „Napsala jsem nové skladby jako pokus přinést trochu útěchy komukoli, kdo ji může potřebovat,“ dodala Elin Forkelid. „Pár jednoduchých skladeb, které mohou sloužit jako společnost v temné noci.“ Pět autorských kompozic doplnila coververzí rockové balady Landslide zpěvačky Stevie Nicks a raného fláku Ida Lupino Carly Bley. Bez bubeníka má hudba kontemplativní klid, hybnost v ní je spíše tušená, vyvěrající zespodu. Částečně evokuje noirovou náladu. Ale musím se přiznat, že mne ten klid, pokud není zabarven temněji, místy moc nebaví. Bude to tím, že hudba sklouzává k předvídatelnosti. Zvukově je nejblíže Wheelerovi úvodní Music For Four, zároveň nejrozměrnější track alba (9:26). Jenže ne každý má v sobě lyrickou vznešenost a zvukovou vytříbenost Kennyho Wheelera, Lee Konitze, Davea Hollanda a Billa Frisella. A už vůbec ne smysl pro nostalgii, jež sama o sobě představuje jistý druh expresivnosti; ostatně to chybí i většině dnešní produkce ECM Records. Je škoda, že Elin Forkelid uhýbá právě sem. Je to sice hezká hudba, ale vlastně jen hezká ...

Hrají:
Elin Forkelid – tenor, alt a baryton saxofon
Tobias Wiklund – trubka a kornet
David Stackenäs - kytara
Mats Dimming – kontrabas