CD / LP Beata Hlavenková

Minority Records, 2021   16.03.2022

Jak jste tady byli informováni, je už známa trojice nominovaných jazzových alb na českou cenu Anděl. Vedle titulu Dotyk Doroty Barové a Prometheus  Nikol Bókové je ve hře ještě novinka Beaty Hlavenkové Žijutě, již recenzuji nyní. Tato skladatelka, pianistka a poslední roky také zpěvačka získala již dva Anděly, a to za alba Theodoros (2013) a Sně (2019), jež vydal Animal Music. Zatímco Theodoros byl ještě výhradně instrumentální, na němž si Hlavenková vystačila s klavírními impresemi, Sně již bylo album písničkové. Zatímco zde zhudebnila především poezii básníků, mistrů slova Petra Borkovce a Bohuslava Reynka, nová deska je textově podstatně slabší; proto jediná zhudebněná báseň (Emily Dickinson: 425 – Dobrý den, noci) až příliš markantně převyšuje ostatních deset písní. A v tom vidím první zádrhel: texty jsou příliš polopatické, často prvoplánové, leckdy kostrbaté, neumělé (příkladem budiž písně Když padá sníh a Pořád je to tak) a sirupovitě sladké a voňavé, až jsem se cítil celý ulepený (Bosá). Jako jazzofil jsem tedy očekával, že si přijdu na své alespoň po hudební stránce. Hraje tu opět Kapela Snů stejně jako na předchozí nahrávce Sně. To jest Patrick Karpentski (mimochodem spoluzakladatel jazzové katedry JAMU), výtečný trumpetista Oskar Török, rodák z Humenného, člen Vertigo, Sato-San To a působící i v Polsku (např. Wojtek Mazolewski Quintet), a Miloš Klápště, jenž tvrdí muziku i u Barové a je členem kvarteta Štěpána Janouška a Michala Wróblewského. (Přiznám se, že ten jsem považoval za jednoho z favoritů letošního klání o Anděly. Vedle Treetop a Pavla Hrubého. A neskrývám silné rozčarování z finálové trojice.) Pak je tu celá řada hostů, kteří slibují kvalitní, pestrou muziku, s přesahy mimo jazz třeba směrem k soudobé vážné hudbě či world music (např. Tomáš Liška, Gabriela Vermelho, Vojta Nýdl či slovutný americký saxofonista Rich Perry). Jenže, a to je druhý zádrhel, a ten nejpodstatnější: najdete tu příliš málo jazzu! O mně je známo, že nejsem rozhodně žádný jazzový puritán (opak je pravdou), ale setkávat se u alba nominovaného na prestižní jazzovou cenu s vyšumělým pop-jazzem (Běžím, Věta, Bosá, Píšu ti) leckde dokonce pop-rockem, byť je tu najazzlá mezihra, ale ta to už nezachrání (Když padá sníh), to mne až irituje. A při vší úctě k předčasně zesnulému Davidu Stypkovi, v závěrečné písni Píšu ti postrádám narativní věrohodnost. Ale abych nebyl jen negativní: líbí se mi Zahrada, evokující částečně sound Deža Ursinyho, již zmíněná zhudebněná Emily Dickinson (425 – Dobrý den, noci), protože je neokázalá a trubka tu zní až skandinávsky, a Sovám, jež nepostrádá náladu téměř mysteriózní. Hodně málo na adepta jazzového Anděla, není-liž pravda?

Hrají:
Beata Hlavenková – zpěv, klavír, syntezátory
Patrick Karpentski – kytara, syntezátory, samply, drums programming
Oskar Török – trubka, zpěv
Miloš Klápště – baskytara
... a hosté:
Tomáš Liška – kontrabas
Gabriela Vermelho – housle
Adam Koller – bicí
Tomáš Neuwerth – bicí
Thom Artway – zpěv
Pavla Fendrichová – zpěv
Oto Klempíř – hlas
Davis Stypka – zpěv
Lukáš Duchovič – kytara, samply, aranže
Rich Perry – tenor saxofon
Vojta Nýdl – basklarinet, zpěv