CD Arbenz vs Arbenz meets Ron Carter: The Alpine Session

Hammer Records, 2025   23.06.2025

Americký kontrabasista Ron Carter patřím k největším žijícím legendám světového jazzu. Jistě není třeba jmenovat všechny osobnosti, s nimiž hrál; jeho jméno se objevuje na více než 2.000 nahrávkách! A jeden z nejnovějších počinů osmaosmdesátiletého Cartera je nahrávka s dvojčaty Arbenzovými. Bubeníka Floriana ani pianistu Michaela ze švýcarského tria Vein jistě nemusím představovat; jejich alba jsem tu zhusta recenzoval. Florian se samostatně vyznamenal třeba pozoruhodným projektem Conversation, který vloni vyvrcholil závěrečným dvojalbem, Michael se posledně blýsknul jazzovými reflexemi klasicistní hudby Classicism-A Point of View. A nutno předeslat, že Carter byl spokojen s úrovní této alpské spolupráce. Je známo, že bývá skoupý na chválu hudebníků, s nimiž hraje, ale v případě Arbenzů uznal, že jsou oba „velmi talentovaní“. V šesti skladbách se projevuje nejen instrumentální um jednotlivých aktérů, ale také hluboká úcta k jazzové tradici, kolegiální otevřenost a mladistvá energie, jež překvapuje především u Cartera. Album otevírá Ellingtonova pecka It Don´t Mean A Thing, už tolikrát hraná, že jsem měl obavy, zda to nebude jen takové přežvýkání. Ale nic takového se nestalo. Michael pomocí fragmentů melodie buduje působivou improvizaci, Florian to udržuje neustále svižné a svěží, Ron hbitě ohýbá struny tak, jak to umí pouze on. Prostorné, pomalejší, poddajné tempo Florianovy elastické Alive nabízí pak kontrast. Vášnivé pojetí Evolution dává vyniknout individuálnímu výrazu každého z protagonistů, přesto skladba drží pohromadě, celistvě. Florianova a Ronova rytmická souhra zdobí jinak poklidnou Lullaby, ve standardu All The Things You Are nádherně swingují i s Michaelovým jemným improvizačním tancem kolem silné melodie; proto jsou jejich uchopení tak svěží, živá. Album uzavírá skladba Old Shaman, ve které panuje až tekutá souhra i přes nevyzpytatelné rytmické posuny, volné výměny partů a introspekce. Co říci na závěr? I když je to ale počin nadmíru vydařený, přesto se nemohu ubránit dojmu, že něco takového jsem už slyšel mnohokrát. Takto vyspělých triových nahrávek vznikly přinejmenším stovky. Ale to nijak neumenšuje kvalitu. Jen to holt ubírá na té jedné hvězdičce.

Hrají:
Florian Arbenz - bicí
Michael Arbenz - klavír
Ron Carter - kontrabas