CD Juraj Bartoš – (N)evergreens II

Fabart, 2024   24.03.2025

Někdo před lety napsal, že existují dva druhy hudebníků, slavní a skvělí. Někdy se skvělí stanou slavnými, ale často se skutečně skvělým hráčům nikdy nedostane celosvětové pozornosti, kterou si zaslouží. To mě přivádí ke zmínce o Juraji Bartošovi, o kterém VÍM, že je opravdu skvělý hráč, nejen skvělý trumpetista, ale navíc opravdu skvělý muzikant. Takto se o Juraji Bartošovi vyjádřil světoznámý americký trumpetista a křídlovkář Bobby Shew. Můžete si tato slova přečíst na obalu Bartošova nového CD (N)evergreens II. Podotýká ještě, že jeho mezinárodnímu věhlasu brání přílišná skromnost, vřelost a čestnost. Jak se u nás říká, chybí mu pověstné „ostré lokty“. Proto je nám ctí, že můžeme o jeho uměleckých aktivitách psát. Jako třeba zde. Juraj Bartoš je sice znám především jako vyhledávaný sideman, ovšem na novince se představuje jako lídr. Po třiceti letech se tak vrací ke stejnojmennému projektu, proto ona dvojka v titulu. A zatímco na (N)evergreens z roku 1993 je autorem aranžmá pro kvinteto i orchestr klavírista Gabriel Jonáš, současný počin je již - až na jednu výjimku - dílem Bartoše. Společným jmenovatelem alba je nostalgie, která ale postrádá smutek. Nostalgie, která pohladí, aniž by se ale vtírala. Tam, kde je přítomen desetičlenný smyčcový ansámbl, se aktéři dokázali vyhnout cukrkandlovému kýči, tak typickému pro většinu easy-listeningové produkce. Bartoš hraje skvěle a dokáže posluchače vtáhnout do každého z deseti tracků. Dramaturgie alba je vpravdě pozoruhodná. Najdeme tu církevní hudbu ze 17. století (Vesele spievajme), jazzovou baladu, jíž je Šrámkova skvostná, více než desetiminutová Lullaby of Kirkland, jež pochází z jeho prvního alba Correspondance (Hudební fond, 2005), v nové verzi v rychlejším tempu a zabarvená filmovou hudbou. Po ní následují Bartošova hardbopovka You Name It a folklórně laděná intimita Viklického skladby Ej, prelecel ftáček. Vzhledem k tomu, že album vyšlo na sklonku roku, nechybí vánoční koleda, byť z karibské oblasti; Bartoš ji ale pojal více barevněji, sakrálněji. Ve swingové písni Ja viem, že ma už nemiluješ ze čtyřicátých let zpívá hostující Peter Lipa. A pak je tu čtyřskladbová suita z pohádkového filmu Princezna se zlatou hvězdou na čele (1959), kterou zkomponoval Bohumil Sedláček. Bartoš ji pojal s opravdovým hollywoodským rozmachem. Další důkaz výjimečného hudebního umění Juraje Bartoše. Umění mezinárodní kvality!

Hrají:
Juraj Bartoš – trubka, křídlovka
Martin Uherek – tenor saxofon, klarinet
Ľuboš Šrámek – piano, Fender Rhodes
Juraj Griglák – kontrabas
Peter Solárik – bicí
... a hosté:
Peter Lipa – zpěv
Marián Svetlík – housle
František Černý – housle
Vojtěch Petržlík – housle
Branislav Svitek – housle
Josef Vláčil – housle
Juraj Madari – viola
Martin Mierny – viola
Andrej Gál – violoncello
Ján Vajčovec – violoncello
Marián Vavro – kontrabas
Peter Valentovič – dirigent