CD Hugo Carvalhais

Clean Feed, 2022   16.06.2022

Kontrabasista a skladatel Hugo Carvalhais se narodil v Portu a vystudoval malířství na tamní škole výtvarných umění. Navzdory tomu, že jako hudebník byl samouk, stal se žákem např. Rona Cartera, Eddieho Gomeze a Miroslava Vitouše. Je považovaný za jednoho z nejtalentovanějších portugalských kontrabasistů své generace; spolupracoval s osobnostmi jako Julian Arguelles, Tim Berne, Sheila Jordan, Jefferey Davis, Art Themen atd. Letošní novinka Ascetica je jeho čtvrtým albem; všechny vyšly na lisabonské značce Clean Feed Records. Od toho předchozího uplynulo dlouhých sedm let, ale čekání bylo nadmíru odměněno. Nová nahrávka je prostě skvost! Ostatně už jsme na ni před časem upozornili, včetně klipu, jenž nové album předzaznamenával. Vedle lídra a autora na něm participuje pět neméně výtečných instrumentalistů. Francouzského sopránsaxofonistu Emile Parisiena jistě netřeba představovat, psali jsme tu o něm častokrát; však je to výrazná tvář evropského jazzu. Litevský tenorsaxofonista a klarinetista Liudas Mockunas patří k těm nejvyhledávanějším improvizátorům; však dosud hraje na třicítce titulů, na kterých najdeme taková slovutná jména jako Marc Ducret, John Tchicai, Stefan Pasborg, Vladimir Chekasin, Andrew Hill, Scott Colley, Mats Gustafsson, Vladimir Tarasov či Ryoji Hojito. Sestavu doplňují brazilsko-portugalský altsaxofonista Fábio Almeida, portský rodák Gabriel Pinto (piano, varhany, syntezátor) a portugalský bubeník Mário Costa, jenž jinak stabilně spolupracuje s Parisienem. A v čem je tohle album tak výjimečné? Dlouho jsem neslyšel tak umně propojený současný jazz s elektronikou a soudobou vážnou hudbou, a to i s výlety do free jazzu! Titul alba v tomto případě mate, protagonisté nejsou ani zdaleka asketičtí! Jde o vrstevnatou, dynamicky i výrazově bohatou hudbu, jež má v sobě vzrušující tajemství a téměř hmatatelné napětí. Tomu samozřejmě odpovídají aranžérské finesy a instrumentální výkony ve všech deseti skladbách. Jako třeba hned v úvodní Organum, kde se opravdu stále něco děje, včetně klarinetového sóla, hutných témbrů a rytmů, melodické sopránky, freejazzových názvuků a varhanního dronu. V Neural Flandres se střetává akustické piano s elektronickými vrypy, nepravidelným rytmem a nevypočitatelnými sazbami. Prophetica je plná elektronické špíny a rozlámaných rytmů, Penumbra je naopak malebně lyrická, jímavá, umocněná ambientním spodkem. Track Omnitonalia, na níž se autorsky podílí Pinto, je sycen soudobou akustickou hudbou podbarvenou syntezátorem. Amethist Shot uvozují meditativní varhany, ale mezi tím zuří nesmírně emotivní, proměnlivě vypjatá erupce. Úžasné album uzavírá Mysteria, jež místy evokuje meditativní, duchovní hudbu Arvo Pärta.

Hrají:
Hugo Carvalhais – kontrabas, elektronika
&
Emile Parisien – soprán saxofon
Liudas Mockunas – tenor saxofon, klarinet
Fábio Almeida – alt saxofon, flétna
Gabriel Pinto – piano, varhany, syntezátor
Mário Costa – bicí