CD Eric Vloeimans and Will Holshouser

V-Flow Records, 2022   22.03.2023

Nizozemský trumpetista Eric Vloeimans je ostříleným jazzmanem, který ale participuje jako hostující sólista ještě ve spoustě popových a klasických souborů a projektů po celém světě. Však také zprvu studoval klasickou hudbu. Až na Rotterdamské hudební akademii se začal zajímat o jazz. Po promoci v roce 1988 se přestěhoval do New Yorku, kde studoval jazzovou trubku u legendárního Donalda Byrda. Stal se poté členem velkých kapel vedených Mercerem Ellingtonem a Frankem Fosterem. Definitivního průlomu do světové jazzové extraligy dosáhl vysoce ceněným albem Bitches and Fairy Tales (Challenge Records, 1999), kde s ním hrají Marc Johnson, Joey Baron a John Taylor. Spolupracoval také s Larsem Danielssonem, Jimmym Haslipem, Joem LaBarberou, Nguyênem Lê, Buggem Wesseltoftem či ambientním mágem Michelem Banabilou. S americkým akordeonistou Willem Holshouserem tvoří pozoruhodné duo, jakých ve světě jazzu není mnoho. Hra brooklynského instrumentalisty je sycena lidovou hudbou, jazzem a volnou improvizací. V jeho úctyhodném portfoliu jsou taková jména, jako např. Regina Carter (jazz), Uri Caine (experimentální jazz), David Krakauer (moderní klezmer), Suzanne Vega (pop-rocková písničkářka), Han Bennink a Michael Moore (free improvising) či Guy Klucevsek (avantgarda). Spolupracoval i s divadly na Broadwayi, s filmovými skladateli (včetně Elliota Goldenthala a Rachel Portman) či s komorními, symfonickými a operními tělesy především v New Yorku. Nahrávka Two for the Road je druhým titulem dua, debut vyšel v roce 2018 (Eric & Will). Vznikla během koncertního turné po Nizozemsku v roce 2021, když polevila pandemie. Obsahuje tucet skladeb, pod nimiž jsou autorsky podepsáni oba aktéři. Jakousi pomyslnou páteř alba tvoří Vloeimansův cyklus pod názvem Innermission (a pouze očíslovaný). Napsal je během lockdownu; na album jich duo zařadilo pět - většinou jsou rozverné, radostné, dovádivé, leckdy s až rockovým tahem (předposlední track Innermission 11). Holshouser se tu zase může pochlubit desetiminutovou jazz-folkovou komorní suitou Redbud Winter, kterou si původně objednala Americká asociace akordeonistů. Zkoumá navýsost vzrušujícím způsobem plnou šíři emocí, jakých je možno dosáhnout na oba nástroje. Nechybí ani hold některým z hudebních osobností, které oba interpreti považují za svoje hrdiny. V Holshouserově skladbě Deep Gap jde o countryovou legendu Doca Watsona (název skladby je jeho rodiště v Severní Karolině), To Louis je pak samozřejmě poctou Armstrongovi; podle mého názoru je to nejkrásnější skladba alba, sycená neworleánským funerálním pochodem, bluesovým smutkem i naléhavostí. Bohužel slabinou alba je v jeho první polovině přílišná délka některých skladeb, jež ředí účinek, neboť témata se tam pak už jen neměnně omílají (nejmarkatněji v prvních dvou). Je to škoda, bylo by to jinak na plný počet recenzentských hvězdiček!

Hrají:
Eric Vloeimans - trubka
Will Holshouser - akordeon