Saxofonista Adam Pieronczyk patří k nejvýraznějším tvářím současného polského jazzu. Držitel celé řady prestižních domácích i evropských jazzových cen a nynější umělecký ředitel Jazz Juniors Festival v Krakově hrál snad s každým, kdo ve světě jazzu něco znamená. Včetně Sama Riverse, Archieho Sheppa, Miroslava Vitouše, Grega Osbyho, Bobbyho McFerrina, Tomasze Stańka, Teda Cursona, Avishae Cohena či Leszka Możdżera. Vedle řady kolektivních nahrávek si občas vystačí sám, pouze se sopránkou. Novinka Oaxaca Constellation je druhým takovým albem. Obsahuje 35 miniatur, jež nahrál v tichu kaple starobylého kláštera v samém centru mexického města Oaxaca, který kdysi patřil dominikánskému řádu. Skladbičky vznikly 15.dubna 2016 improvizací pozdě večer a v noci, aby k saxofonistovi nedoléhal žádný pouliční ruch, přes den tak bujný. Na album pak byly zařazeny systematicky, od nejkratší (00:55) po nejdelší (2:55). Pieronczyk v nich pracuje s celou kaskádou drobných motivů, výbušných i melodických, jež na malé ploše rozvíjí či obměňuje nebo repetituje. Minimalistické postupy se tu mísí s meditačními ponory, ohlasy chorální hudby i barokními fugami, s jazzovými impresemi i freejazzovým výrazivem. Jsou to skvělé reflexe, ale bohužel je jich moc. Některé jsou si navíc navzájem příliš podobny, nedochází tu tak ani k dostatečnému dynamickému pohybu, aby posluchač, byť zkušený, udržel pozornost po celou dobu stopáže alba, to jest 63 minut. Mnohdy to působí tak, jako byste od partů Garbarkova saxofonu na legendárních nahrávkách Officium odstřihli Hilliard Ensemble. A to ještě Garbarek hraje nejen na sopránku, ale také tenora, čili barvy sólového partu byly bohatší. Kdyby se stopáž Pieronczykova alba zkrátila tak o dvacet minut, bylo by to na pět hvězdiček. Protože pak by s větší silou vynikly kontrasty mezi expresivním výrazem a meditační polohou (Acrab), umná práce s dynamikou (The Southern Cross), sugestivní prvky soudobé vážné hudby (Ursa Mayor), mistrná kumulace tónů (Falling Star), power-jazzový tah (Constellation of Scorpio – to už jsme u miniatur více než dvouminutových), mysteriózní doznívání tónů (Maya), dravá neidiomatická improvizace (Blood Moon Eclipse), coltraneovské sazby (Tayggeta), sakrální variace (Alcyone) a jazzové variování fugy v závěrečném tracku Atlas.

 

Hrají:

Adam Pieronczyk – soprán saxofon