2CD Samo Salamon

Samo Records, 2022   24.06.2022

Neobyčejně agilní slovinský kytarista Samo Salamon vydal nedávno nové album, respektive dvojalbum. Po loňských duetech s kytaristou Hassem Poulsenem na nahrávce String Dancers nyní na jeho strunách ožil legendární americký saxofonista, basklarinetista a flétnista Eric Dolphy; proto titul Dolphyology. Obsahuje adaptace všech jeho skladeb; je jich dvacet osm. Tolik jich stačil napsat a nahrát, než pár dní po 36.narozeninách zemřel na diabetické komplikace. Mimochodem pod dojmem jeho krutě předčasné smrti nahrál v prosinci 1964 jeho přítel a spoluhráč John Coltrane jedno z nejúžasnějších alb jazzové historie – Love Supreme (Impuls! Records, 1965). K nahrávce coververzí kompletního Dolphyho díla Salamona ponoukl smělý šestidiskový projekt Monk for Solo Guitar Milese Okazakiho z roku 2018 (vydaný vlastním nákladem). „Nejprve jsem skladby přepsal a upravil pro sólovou akustickou kytaru, přičemž jsem zkoušel různé techniky,“ popsal zrod kytarista. „Nakonec jsem na melodie improvizoval. Někdy to byla volná improvizace, jindy podle harmonické struktury. Řekl jsem si, že bych se neměl bát hrát jednotlivé linky, ani být zatížen hudebním dědictvím sólové kytary, byť sebeskvělejším. Veškerou hudbu jsem nahrál doma pouze na jeden mikrofon v obývacím pokoji, který má ale krásnou akustiku. Všechny skladby jsou na první dobrou. Proto jsou i zvukově autentické.“ Podstatná většina skladeb byla zahrána na akustickou šestistrunnou kytaru, jen pět na dvanáctistrunnou, jedna dokonce na mandolinu (je jí Inner Flight I., vonící vzduchem a nekonečně hlubokým prostorem). Salamonova kytara je hravá, melodicky jasná i zauzlovaná, vypjatě emotivní i vzletná, ponorná, průzračná. Kytarista ohmatává v Dolphyho skladbách bluesové kořeny, proniká do freejazzového košatění, jež ale vyvěrá z hard bopu a dalších jazzových stylů šedesátých let, která Dolphy společně s Johnem Coltranem a Charlesem Mingusem pomáhali definovat.

Hrají:
Samo Salamon – akustické kytary, mandolina