CD Scandinavian Art Ensemble with T.Stańko ...

April Records, 2025   04.08.2025

V Dánsku i Polsku byly tyto nahrávky skupiny mladých skandinávských a polských hudebníků s legendárním trumpetistou Tomaszem Stańkem považovány za ztracené. Respektive uloženy k ledu. Zmizely v trezoru, bůhví proč. Až 16. května 2025 vyšlo po deseti letech od nahrávání a sedm let po Stańkově smrti první ze dvou zamýšlených alb, nazvané The Copenhagen Session Vol. 1. Projekt vznikl na dánské Vallekilde Højskole, kam byl Stańko pozván, aby učil na každoroční letní škole JazzDanmark. Ta každoročně hostila významné osobnosti, včetně třeba Billa Frisella či Anat Cohen. Tentokrát se tu zrodil ansámbl, ke kterému se Stańko přidal. Po boku dynamického souboru mladých hudebníků našel novou inspiraci a jejich skladby přijal stejně jako své vlastní; což u umělce–lídra byl poměrně vzácný jev. Vznikla tak hluboce expresivní hudba, jež spojuje melancholickou a emotivní hloubku polského jazzu s prostornými, atmosférickými polohami skandinávského zvuku. Jak vzpomíná trumpetista Tomasz Dąbrowski, který mimochodem Stańkově odkazu zůstává věrný nadále, Stańko nebyl jen mentorem: „Chtěl hrát naši hudbu. Hnán zvědavostí a touhou posouvat hranice. Naslouchal, neustále hledal.“ A dodává: „Vydání těchto nahrávek je víc než jen o hudbě. Jde o zachování Stańkova ducha – jeho štědrosti, zvědavosti, jeho způsobu, jakým inspiruje a spojuje lidi. I po všech těch letech je jeho přítomnost stále cítit v každé notě, kterou jsme zahráli.“ Stańkův zvuk trubky, křehký i zuřivě narativní, byl vždy lyrický, byť leckdy strašidelně. Tato nahrávka ho ale posouvá novými směry. Stańko dává rovnocenný prostor souboru, a to nejen interpretačně, ale také autorsky. Třeba skladba Before the Rain, kterou napsal vibrafonista Martin Fabricius, působí jako hudební báseň, nesená ozvěnami Stańkových frází a společnými vibracemi. Ostatně z pěti kompozic na jedničce je jediná Stańkova - The Dark Eyes of Martha Hirsch, inspirována slavným portrétem expresionistického malíře Oskara Kokoschky. Na rozdíl od jeho skladeb pro ECM má tato více textur, tvořených také vokálem Johanny Eliny Sulkunen a dravě naléhavým kontrabasem Richarda Anderssona. Dechy tu drsně halasí či přerývaně dýchají, než se vnoří do melodie. Ostatně na albu ani zdaleka nepanují chladnější tóny, jak by se dalo z takového spojení očekávat. V úvodní skladbě One O ́Clock Junk hraje trumpetista Snorri Sigurðarson až s rozvernou energií, dokonale sladěnou s rytmikou, v níž exceluje bubeník Radek Wośko. Circles zpěvačky Sulkunen odráží tvorbu Normy Winstone a Karin Krog. Ale stále je to Stańkův svět. Ne proto, že by dominoval. Jeho přítomnost prostě všechno pozvedá o level výš. Andersson to tehdy vyjádřil dokonale: „Sjednocuje energii a nutí nás všechny hrát lépe než obvykle.“ Co ale z poslechu alba přetrvává nejdéle, je jeho emocionální upřímnost. Proto se stává více než jen dokumentem ojedinělé spolupráce; stává se svědectvím o síle kolektivní improvizace, formované otevřeným srdcem a uměleckým mistrovstvím!