„V jazzu bude v budoucnu hrát hlavní roli elektronika.“   26.04.2021

Nikdy nezapomenu na dva festivalové večery v rumunské Garaně roku 2013, jež vypovídají o tomto norském muzikantovi mnohé. Třetí den vystoupil jen s klavírem, ze kterého nabíral plnými hrstmi. Nádhernou klavírní meditaci ale rušily nahlas puštěné vysílačky ochranky. Jeden z posluchačů se za bouřlivého potlesku jal protestovat a vynutil si ztišení. Bugge Wesseltoft se usmál a zahrál cosi jako fanfáry... Druhý den se svým The Electric Trio zakončoval festival. Skrytý za mohutný aparát a sestavu kláves velikosti malé elektrárny spustil společně s Joem Claussellem a Ilhanem Ersahinem jeden nepřetržitý proud elektrického jazzu s psychedelickým oparem, s rytmickým spodkem syceným technem a drum´n´bassem. A donutil nás k tanci, při němž jsme zažili až extázi. Jeden den výsostný skandinávský lyrik, druhý den šaman ...

* Jste průkopníkem nu-jazzu. Ostatně New Conception of Jazz je výstižným názvem. Cítíte se být jazzovým inovátorem?
Bugge Wesseltoft: "Když zpětně poslouchám naše první alba z devadesátých let, bylo to opravdu něco nového, fúze jazzu s elektronickou klubovou hudbou. Moje hudba ale vlastně navazovala na raná sedmdesátá léta, na to, co dělal třeba Herbie Hancock. Byl jsem jen součástí nového svěžího jazzového zvuku v devadesátých letech, spolu s dalšími Skandinávci, jako byli Nils Petter Molvær, E.S.T., a taky s francouzskou scénou ve Velké Británii – Gillesem Petersonem, Erikem Truffazem a dalšími. A stále cítím, že moji hudbu z té doby lze i dnes poslouchat ..."

* Kdo je tedy podle vás ten největší jazzový revolucionář?
BW: "Ach ... pro každou generaci byl aspoň jeden revolucionář! Django Reinhardt, Louis Armstrong, Art Tatum, Manfred Eicher... ale pokud mám jmenovat jednoho, pak to musí být Miles Davis. Bez něj by dnes jazz zněl jinak!" 

* Jak byste tedy sám sebe představil jako člověka i jako umělce?
BW: "Jazzový hudebník se skutečným zájmem o hudbu ze všech dob a oblastí. Zajímá se také o hloubku hudby. Jak hudba působí, jak funguje, jak se tvoří. Neustále se pokouší o svůj vlastní zvuk, hledá nové zvuky a hudební fúze."

* Proč jste se rozhodl spojit jazz právě s elektronickou hudbou? Nezdá se vám elektronika přece jenom už příliš cizorodým prvkem?
BW: "Rozhodně ne. Miluju kombinaci elektronických a akustických zvuků, tření mezi elektronickou pulsací a naživo hranými nástroji. To představuje nové možnosti zvuku, dosud neslyšeného. Také vývoj elektronické zvukotvorby se neustále vyvíjí a je možné tvořit hudbu v reálném čase. A třeba takový laptop je dnes plnohodnotným nástrojem na úrovni klavíru nebo houslí, a my jsme stále jen na samém počátku tohoto vývoje."

* Takže vidíte v této fúzi nadále budoucnost jazzu?
BW: "Samozřejmě, že je to budoucnost jazzu! Elektronická hudba inspirovala jazzové hudebníky hrát jinak. Díky tomu se hudba neustále vyvíjí, a jak už jsem řekl, přicházejí nové a nové nápady. Jsme vlastně teprve na začátku."

* Váš jazz se pohybuje mezi improvizací a komponováním. Který způsob tvorby máte raději? Co vás víc uspokojuje?
BW: "Zajímám se hlavně o improvizaci. Proto považuju jazz za jedinečnou uměleckou formu, jednu z mála, jež umožňuje posluchači zažít hudbu tvořenou a rozvíjenou teď a tady. Nejraději si připravuju náčrtky nebo obecné poznámky, podle nichž pak bez omezení improvizuju a tvořím novou hudbu."

* Váš recept na dobrou improvizaci? Aby byla smysluplná, obohacující a nebyla samoúčelná a bludná?
BW: "Být připraven v daném okamžiku. Být trvale pospolu se svými spoluhráči a posluchači. Pokud jsem si vědom hudební energie v daném okamžiku, budu kdykoli schopen vytvářet nádherné okamžiky. Hudba je komunikace, a proto potřebuju jasné výrazy, žádné zašifrované exprese nebo imprese, abych si se všemi rozuměl."

* A recept na komponování?
BW: "Nejsem skutečný skladatel. Zkouším jen použít nápady, které mi přijdou na mysl... pulz, nějaké akordy, melodie, zvuk...a vytvořit pak jednoduché nápady pro pozdější vývoj, ať už při živém koncertě či ve studiu při natáčení alba."

* Čím vším se inspirujete? A která inspirace pro vás bývá nejsilnější?
BW: "Jakékoli setkání s lidmi, krajina nebo i pouhý poslech hudby, to všechno jsou pro mne zdroje nápadů. Vše, co jsem neznal, o čem jsem nevěděl. To mne nutí nad novými věcmi přemýšlet, a pak se může i něco zrodit."

* Se kterými spoluhráči (a že jich bylo!) se vám hraje nejlépe? A proč?
BW: "Ach, měl jsem fakt to štěstí pracovat s tolika úžasnými lidmi! Mými mentory byli Arild Andersen a Jon Christensen. Ale měl jsem šanci dělat s Janem Garbarekem, Sidsel Endresen, Nilsenem Peterrem Molvaerem, Audunem Kleivem, Johnem Scofieldem, Billym Cobhamem, Laurentem Garnierem, Françoisem Kevorkianem, Henrikem Schwarzem, Erkanem Oğurem ... ti všichni byli zásadní pro mé vlastní hraní."

* Rád hrajete také sólově na akustický klavír. Třeba vaše album „It´s Snowing on My Piano“ z roku 1997 je komerčně nejúspěšnějším albem, na značce ACT Music jste o dvacet let později vydal neméně křehké, průzračné album „Everybody Loves Angels“. Čím je pro vás takové sólové hraní, odlišné od vašich progresivních projektů?
BW: "Dobrá otázka. Opravdu miluju hru na klavír, jeho delikátní zvuk, jeden z nejkrásnějších zvuků! Proto jsem ta alba (a ještě „Songs“ z roku 2011) vytvořil, abych představil naplno zvuk klavíru. Také sólové akustické hraní je pro mne jako hudebníka, pro můj vývoj, velmi důležité. Musel jsem se naučit důvěřovat jen sám sobě, svým schopnostem, svým hudebním nápadům a improvizačnímu umu."

* Naproti tomu jste se vrátil také ke hraní v triu, a to s rytmikou bývalého E.S.T. Ale Rymden není to klasické klávesové trio, ani návrat k dřevnému elektrickému jazzu. Jak byste charakterizoval jeho hudbu?
BW: "Práce v Rymden mě opravdu nesmírně baví. Dan Berglund a Magnus Öström jsou skvělí muzikanti. Ale původně jsem ale vůbec nechtěl hrát takhle v triu, protože to bylo něco, co jsem dosud nikdy moc nedělal. Zároveň jsem to chtěl zkusit, ale nějak jinak, najít nějaký silný, specifický zvuk a nový přístup pro hraní v triu. Vždyť existuje až nepřeberné množství klavírních trií a nekonečné množství nahrávek! Nakonec jsem oslovil Dana a Magnuse, a jsem moc rád, že do toho šli se mnou, a jsme všichni tři šťastní. Pokusili jsme spojit naše hudební zájmy a přednosti, nejen jazz, ale také progresivní rock, krautrock, elektronickou hudbu a tradiční skandinávskou hudbu. Cílem je vytvořit náš vlastní zvuk a originální hudbu."

* Proč si myslíte, že norský jazz, potažmo skandinávský, je dnes takovým fenoménem, a je umělecky, zdá se, o krok napřed před Evropou, možná i světem?
BW: "Myslím, že je to zásluhou Manfreda Eichera, Jana Garbareka, Terje Rypdala, Bobo Stensona a celé této generaci okolo ECM, kteří na konci šedesátých let vytvořili jedinečný skandinávský, potažmo evropský jazzový zvuk. Ukázali nám, budoucím generacím, že je zásadní definovat a vytvořit svůj vlastní, jedinečný zvuk. Samozřejmě ale inspirovaný všemi druhy jazzu. A musím říci, že se setkávám a poslouchám mladší evropské jazzové umělce, a nejen ze Skandinávie, ale snad ještě intenzivněji třeba z Německa (považte, že jsem vyslechl více než 300 různými cenami ověnčených německých alb!). A zjišťuju, že se v současné době v celé Evropě děje v jazzu tolik zajímavého a originálního! A to je skvělé!"

* A může to také souviset se státní podporou pro jazzmany? V Norsku je pravděpodobně na podobně vysoké úrovni, jako třeba ve Francii. Je to tak?
BW: "Ano, vládní podpora je opravdu zásadní pro rozvoj hudby té které země. A u nás je opravdu vydatná. Ale co považuju za neméně důležité pro rozvoj kvalitní hudby, tak to je hudební výchova od raného věku. Ta u nás opravdu funguje."

* Kolik je vůbec v Norsku jazzových klubů? A kolik jich přežije pandemii? Je státní podpora směřována také sem?
BW: "V Norsku bohužel není mnoho dobře fungujících jazzových klubů, ta situace byla obtížná již před covidem. Jsme velmi malá země s několika městy, kde se pravidelně hraje, a tam cestujeme. Státní podpora nám ale umožňuje hrát o to více jinde v Evropě, a také v zámoří."

* Je nějaká oblast, město, kde se v Norsku rodí nejvíc talentů? A proč zrovna tam?
BW: "Já se třeba narodil ve Skienu (přibližně 55.000 obyvatel – poznámka Jana Hocka) a máme odtud celou řadu talentů. Bubeník Gard Nilssen, kytarista Lage Lund, zpěvačka Torun Eriksen, ta je nyní asi nejslavnější. Pro nás, narozené ve Skienu, ať jsem to byl já nebo mladší generace, měl zásadní motivační vliv bubeník Audun Kleive (v jeho portfoliu figurují Terje Rypdal, Jon Balke, Marilyn Mazur, Arve Henriksen, Jan Bang, spolutvůrce New Conception Of Jazz – pozn.J.H.)."

* Před 24 lety jste založil vlastní hudební vydavatelství Jazzland. Jste zároveň i lovcem talentů? Nebo jak to u vás funguje? A pracujete s nimi nějak? Vstupujete do procesu natáčení, pokoušíte se muzikanty směrovat podle svých představ?
BW: "Jazzland jsem před čtvrtstoletím založil hlavně proto, abych mohl vydávat svoji hudbu a své přátele. Byli jsme malá scéna, co jsme mísili akustickou a elektronickou hudbu. Ale posléze mi začali nastupující mladí muzikanti jako třeba Håkon Kornstad a Beady Belle posílat ukázky ze své hudby, a my jsme se stali tím, čím jsme dnes. Jsem doslova zavalen štěstím z té veškeré dobré hudby umělců, kterou jsme vydali. Nebylo potřeba tvůrce nějak usměrňovat, pokud jejich hudba vycházela z nich a z jejich jasného uměleckého názoru. A ten se většinou shodoval a shoduje s mým. Možnost někde svoje nahrávky vydávat je pro ně předpokladem uměleckého růstu. A mně to zároveň zabraňuje ustrnout."

* Jaký máte názor na současný americký jazz? Nezaspala kolébka jazzu vývoj? Neustrnula příliš mezi padesátými a osmdesátými lety? Často mám takový pocit ...
BW: "Rozhodně nesouhlasím! Nyní je tolik úžasného jazzu v současné Americe! A plně cítím rovnost s evropskou jazzovou scénou. Třeba takový Tyshawn Sorey, abych jmenoval alespoň jednoho amerického jazzového novátora z mladší generace. Jazz se prostě všude na světě vyvíjí prostřednictvím vzájemného pokračování inspirace a interakce."

* Jaká je vaše vize jazzové budoucnosti?
BW: "Rozhodně bude hrát hlavní roli elektronika. Poslouchám mladší německý, východoevropský a britský jazz, také americkou scénu, např. Thundercata či Louise Colea. Elektronika je v jejich hudbě již organicky vrostlá. Také věřím, že se budou navzájem více ovlivňovat soudobá vážná hudba a hudba improvizovaná. A čekám invazi extrémně rychle se rozvíjející mladé hudby z Afriky, Indie, Číny, Jížní Koreje. A samozřejmě nezapomínejme na vždy zajímavý japonský jazz."

* Děkuju za rozhovor, a ať se daří!