CD Courtois-Fincker-Erdmann

La Buissonne, 2020   22.02.2021

Tak tohle je učiněná lahůdka! Trio složené ze dvou Francouzů a Němce se nechalo inspirovat literárními díly Jacka Londona, což by nebylo až tak dechberoucí; ale ten způsob hudebního uchopení je jedinečný a vskutku hluboký! Violoncelista Vincent Courtois, který hrál snad s každým, kdo v progresivním jazzu něco znamenal a znamená, již se saxofonisty Robinem Finckerem (ten hraje navíc na klarinet) a Danielem Erdmannem jedno konceptuální album natočil. Jeho obsahem byla filmová hudba známých autorů, ale nešlo o coververze, nýbrž o jiný pohled v nových souvislostech (Bandes Originales, La Buissonne, 2017). Novinka je ale ještě vydařenější. „Jacka Londona jsem objevil poměrně nedávno, v létě 2016, nejprve díky Povídkám jížních moří, posléze skrze klíčové dílo, Martina Edena,“ vzpomíná Courtois. „Hutné, poloautobiografické dílo, tak bohaté a tak silné, že je od té doby stále se mnou.“ V létě 2019 uskutečnilo Courtoisovo trio sérii koncertů v Londonových stopách a posléze nahrálo album v kalifornském Oaklandu. Den předtím se muzikanti setkali s Londonovou pravnučkou Tarnel Abbott na bývalém spisovatelově statku, který se stal součástí historického parku. Trio dokonce improvizovalo na autorově hrobě, několik metrů od ruin jeho nešťastného Vlčího domu. Tento okamžik zachytil fotograf Loïc Vincent a fotka je na coveru CD. Všech třináct skladeb vychází z románů a povídek Londona, z nichž Courtois coby autor hudby vytáhl odpovídající rytmus, tempo, výraz, naléhavost. Soustředil se na Londona nikoli jako na autora Volání divočiny, ale především jako na novináře pohybujícícho se často v podsvětí, politického autora (Goliáš, The Dream of Debs), tuláka (Cesta) i vězně (Tulák po hvězdách). Nechybí samozřejmě Martin Eden, a to ve dvou částech; první je inspirovaná chaotickými a nepříliš úspěšnými snahami hlavní postavy knihy nalézt štěstí, druhá pak vyjadřuje povznesení a osvobození. Trio následovalo Londona až na Aljašku mezi zlatokopy (Trust) či do kanadské tundry (titulní Love of Life) nebo za lovci tuleňů v severním Pacifiku (The Seawolf). Jeho hudba je mnohotvárná, sycená témbry souzvuků či vzrušujícími kontrapunkty, se silnými vlivy vážné hudby od impresionismu po soudobou, včetně minimalismu, s pärtovsky jímavými i naléhavě dramatickými melodiemi. Tu a tam probleskne folk či country, tradiční jazz, volná, neidiomatická improvizace a free jazz. Nechybí pochopitelně všestravující hard bop, mnohdy s rockovým tahem. Bravo, pánové, smekám!

Hrají:
Vincent Courtois – violoncello
Robin Fincker – klarinet, tenorsaxofon
Daniel Erdmann - tenorsaxofon