CD Selma Savolainen

Whirlwind Recordings, 2023   25.08.2023

Tak s tímhle debutem mám problém! Selma Savolainen je prý jednou z nejzajímavějších začínajících zpěvaček ve Finsku, která zároveň pro svoji kapelu píše a aranžuje emotivní skladby, ve kterých bez námahy kombinuje finskou lidovou hudbu s jazzem a písničkářstvím. Je absolventkou výukových programů Betty Carter´s Jazz Ahead a Banff International Workshop for Jazz and Creative Music. Studovala na Sibeliově akademii a na pařížské konzervatoři. V loňském roce obdržela cenu Rising Talent Prize na prestižním Pori Jazz Festivalu. To ji otevřelo cestu k nahrání prvního alba, jež dostalo titul Horror Vacui. Jde o latinský výraz pro strach z prázdnoty. V deseti skladbách/písních zkomponovaných speciálně pro sexteto Savolainen bojuje proti prázdnotě. „Doufám, že vytvořením prostoru pro hlas nejen můj, ale každého hudebníka, vznikne místo, kde samota neexistuje,“ dodává autorka. Jenže! Zpěv je nepřesvědčivý, a to se vyjadřuji hodně kulantně. V lyrických pasážích, zvláště ve vyšší poloze, je místy dokonce hrubě neladící s témbry, jež kouzlí instrumentalisté; pokud bychom její hlas považovali opravdu za součást soundu skupiny, je to jednoduše nástroj až falešně znějící. Je to snad záměr, který má vyjádřit nejistotu, strach, děs? Mohlo by to tak i být, vezmu-li v úvahu, že třeba ve Speak Low, slavném standardu od Kurta Weilla, kapela až posměšně (?) swinguje a sólo klarinetu je dost ironizující. Ale pak takové coververze nepovažuju za přínosné, a už vůbec ne progresivní či dokonce avantgardní! I když to prý mělo být hravé, jak se zpěvačka a aranžérka vyjádřila. Ve druhém převzatém kusu, Strayhornově standardu A Flower Is A Lovesome Thing, je její zpěv příliš křehký, jakoby vystrašený; naštěstí píseň graduje. Savolainen je totiž přesvědčivější v energičtějších, vypjatějších pasážích, téměř rockových, které evokují zdravý vzdor a vztek. To se potom její výraz snoubí s výtečnými instrumentálními výkony. Jako např. v úvodní Intense Ways to Recever, kde se pojí minimalistický tah rockového řízu s free jazzem. Celkový dojem z alba tak vylepšuje ve všech kouscích hra instrumentalistů, ať už v témbrových souzněních, nervních rozvolněních a sólech, občas vygradovaných až do freejazzové bouře. Třeba v So Loud či v závěrečné Fear of the Empty exceluje trumpetista Tomi Nikku, v tradičněji pojatém Haunted s jeho trubkou (zní dokonce i jako neworleánský kornet) s ním vede dialog Max Zenger s basklarinetem, v Days of Suffering vystřihne parádní sólový chorus pianista Toomas Keski-Säntti. Co napsat závěrem? Příště už s vyzrálým vokálním projevem, a bude to paráda!

Hrají:
Selma Savolainen - hlas
Tomi Nikku - trubka, křídlovka
Max Zenger - dřevěné dechové nástroje
Toomas Keski-Säntti - klavír
Eero Tikkanen - kontrabas
Okko Saastamoinen – bicí