CD Keith Jarrett

ECM Records / Divyd, 2022   07.11.2022

Po koncertním záznamu z Budapešti přichází po dvou letech další (již třetí) živé album natočené na Jarrettově posledním sólovém evropském turné v roce 2016. Tentokrát je dějištěm National Opera House ve francouzském Bordeaux. Tehdy každé jeho sólové vystoupení mělo svůj vlastní nápadně odlišný charakter; v Bordeaux převažuje lyrická poloha. V průběhu třináctidílné improvizované suity se z ticha vynořují skvostné, svěží motivy, sycené vskutku intimní komunikací se sebou, s nástrojem i s auditoriem. Dokonce tu probleskují náznaky legendárního kolínského koncertu, zvláště díky zpěvným pasážím. Ostatně Jarrett si chválil francouzské publikum, že bylo vnímavé, trpělivé a citlivě reagovalo i na pasáže zkoumavé, ještě neukotvené improvizace. Když se ve třetí části vynoří gospelový hymnus, ozve se frenetický potlesk, a když v pátém utne rotující minimalistické smyčky, posluchači doslova vybuchnou. Od nejjemnějších baladických pasáží až po razantně šlapající blues interpret cítil souznění a vděčnost publika, takže se mu hrálo báječně. Došlo i na humor (Part VII) a inspirace majestátním klasicismem (Part XIII). Pokud by toto album bylo poslední v Jarrettově diskografii, jak reagoval kupříkladu britský Guardian, bylo by to rozloučení vskutku více než důstojné ... Protože, jak je stále patrnější, Jarrett se na koncertní pódia již s největší pravděpodobností nevrátí. To by se musel stát zázrak. Od července 2018, kdy utrpěl druhou mrtvici, je schopen hrát pouze pravou rukou. „Jednou rukou se pokouším předstírat, že jsem Bach,“ nechal se letos v létě slyšet s trpkostí. A když se nedávno pokusil ve svém domácím studiu zahrát některé známé bebopové melodie, zjistil, že je zapomněl. „Nevím, jaká bude moje budoucnost,“ komentoval to. „Momentálně se necítím jako pianista. To je vše, co k tomu mohu říci.“

Hrají:
Keith Jarrett – klavír