Logo

6. - 7.10.2020, Hradec Králové, CZ   13.10.2020

V úterý 6.října byl v Hradci Králové zahájen již 26.ročník mezinárodního festivalu Jazz Goes To Town. Navzdory novému kolu utahování koronavirovými opatřeními. V této souvislosti nabývá letošní slogan Where Do We Go? - Kam směřujeme? dalšího rozměru. Zahajovací koncert byl ve znamení tří uskupení nastupující generace českých jazzových hudebníků. Každý soubor se v komorním prostředí kavárny Artičok vyjadřoval po svém, s jazzovou materií nakládal zcela svobodně a bez ostychu.

Jako první se představila skupina Talaqpo, seskupená okolo vokalistky, skladatelky, improvizátorky, výtvarnice a zvukové experimentátorky Lucie Páchové. Onen podivný název je slovem z jaghnobštiny, jazyka z izolované oblasti Tádžikistánu, které vyjadřuje zvuk, jež vydávají bačkory při chůzi. Ostatně tímto asijským jazykem a dalšími orientálními jazyky Páchová také zpívá. Nynější sestavu Talaqpo tvoří ještě houslista Milan Jakeš, violoncellista Šimon Marek, kontrabasista Luan Gonçalves a bubeník Jan Chalupa. Set přinesl repertoár z alb „Haróka“ (2017) a „ToTribes“ z počátku tohoto roku. Zněla hudba sycená směsí world music, minimalismu, jazzu, volné improvizace a soudobé vážné hudby; označil bych ji jako ethno-jazz-core. Nechali jsme se unášet, vytrhávat z klidu i rozvášňovat jakousi prahudbou se smyčcovými pizzicaty i drony, polyrytmickými plástvemi, pestrou hrou bicích a emocemi mnohdy notně zatíženým, ale též niterným či naopak rozpustilým zpěvem.

Lucie Páchová © Helena Herzanová

Talaqpo © Ester Šebestová

Trio TreeTop čerpá pro změnu z klasické hudby 19. a 20.století a z lidové hudby evropské. Vzešlo před dvěma lety z brněnské JAMU a letos na jaře se na Bandcampu objevilo digitální EP „Urbex Sessions“. Tvoří jej akordeonista a skladatel Vojtěch Drnek, trombonista Richard Šanda a bratislavský kontrabasista Michal Šelep. Jejich set byl neobyčejně hutný, po instrumentální stránce až virtuózní, a zároveň nepostrádal okouzlující půvab a nadhled hudby tzv. Pařížské šestky (nejvíce Milhauda). Takovým odzbrojujícím způsobem interpretovali úpravy témat ze Stravinského, Ravela a Griega vedle Drnkových autorských skladeb zhusta na pijácké téma. Žádná avantgarda, přesto nesmírně současná, progresivní, až jedinečná jazzová hudba.

Treetop © Ester Šebestová

Juraj Šelep © Helena Herzanová

Jedinečná, a tentokrát notně avantgardní byla čtveřice TokDat v závěrečném setu večera. Toto hudební teleso založil kytarista a skladatel Tomáš Míka. Původní trio Míka, Ondřej Komárek (kontrabas) a Marek Urbánek (bicí) se nyní rozšířilo o Martina Konvičku (piano). Pestobarevně oblečení muzikanti s kravatami hráli hudbu, kterou jsem si sám pro sebe označil jako dadistický jazz. S neobvyklým nadhledem a humorem tvořili složitě strukturovanou hudbu, striktně vycházející z notového zápisu, opentlenou netuctovými sólovými party. Najdete tu ohlasy nu-jazzu, jazz-rocku, post-industriálu, progresivního a experimentálního rocku (především King Crimson a Univers Zero).

TokDat © Ester Šebestová

Marek Urbánek © Ester Šebestová

Druhý festivalový den (7. říjen) otevřel na pódiu Studia Divadla Drak jeden z headlinerů - Samuel Blaser Trio. Lídr, švýcarský trombonista, francouzský kytarista Marc Ducret a dánský bubeník Peter Bruun nezůstali svému věhlasu nic dlužni a naplnili své vystoupení šťavnatou směsí neidiomatické improvizace, free jazzu, power jazzu a melodických ponorů á la ECM. Všichni aktéři svoje nástroje podrobili sice dobrodružnému zkoumání výrazových a technických možností, ale činili tak ve prospěch celku. Partiturou dané souhry trombonu a kytary, ať už unisono či v kontrapunktu, ústily do nepředvídatelných sólových partů. A to vše svojí nesmírně citlivou hrou sytil a umocňoval bubeník, pro něhož bicí nejsou pouze rytmickým nástrojem. 

Samuel Blaser © Tereza Chárová

Marc Ducret © Tereza Chárová

Druhý set patřil saxofonistovi a klarinetistovi Luboši Soukupovi, který tu měl původně vystoupit s pianistou Vojtěchem Procházkou a dvěma dánskými hráči. Ti však nemohli z pandemických důvodů, a tak zůstal Procházka a Dány nahradili kontrabasista a baskytarista Rastislav Uhrík a bubeník Jakub Švejnar. Hard bop s ellingtonovskými a monkovskými ozvěnami prorůstal tu psychedelií (Procházka užíval i mini-moog), onde free jazzem či severskou baladičností; došlo i na funkovou úderku v podobě coververze „Times Square“ Ornetta Colemana.

Vojtěch Prochazka © Helena Herzánová

kup-Procházka-Uhrik-Švejnar © Tereza Chárová