Sama jediná za klavírem nabízí intimně zhudebněný cyklus o dvanácti měsících. „Řecké jméno Theodoros znamená Boží dar. Když jsem začala skládat, uvědomila jsem si, že Boží dar je pro mne život. Ten se skládá z let, z měsíců, z dnů. Bylo tedy naprosto přirozené, že skladby budou pojmenovány stejně jako kalendářní měsíce,“ vysvětlila držitelka několika ocenění Anděl, vztaženo i na nádherné album Theodoros.

Jazzové pouze okrajově. „Spíš mluvme o jazzu v mehldauovském slova smyslu, ve kterém je stejnou měrou obsaženo i hluboké povědomí o moderní klasické hudbě i o popu či soudobém písničkářství,“ shrnul kontemplativní, žensky křehké i emočně dramatické nálady alba hudební publicista Ondřej Bezr. Příčinu posluchačského uhranutí z hudby Beaty Hlavenkové poodhalila na loňském Jazzinci také Iva Bittová, pro niž Beata s Petrem Ostrouchovem na albu Zvon upravili její starší skladby pro filharmonický orchestr. „Beata je velký talent a zároveň žena, která si získala mé sympatie jako aranžérka, skladatelka a také jako matka. Věřím, že mateřství dává ženám v kumštu další důležitý rozměr a v tvorbě další „hudební jazyk“. Velmi si její práce vážím,“ řekla Iva Bittová o své do jisté míry překvapivé spolupracovnici. Jenomže každý přece už ví, že Beata se z dávné fáze „neuvěřitelný talent“ v uplynulých letech přirozeně přesunula do pozice obdivované hudebnice, skladatelky, aranžérky. To co dokázala na svých nahrávkách a v Baromantice ji bez debat pasovalo na zásadní osobnost české jazzové a alternativní hudební scény. Stále skromnou, novým výzvám otevřenou. Potvrzeno Beatčiným upřímným receptem na nebývalé tvůrčí úspěchy dosažené s podobně zářící hudební apoštolkou Lenkou Dusilovou: „Neděláme nic prvoplánově. Skládáme tak, abychom té hudbě věřili. Pak děj se vůle boží.“