Každá země disponuje pokladnicí nesmrtelných skladeb: nadgeneračních, symbolizujících její naturel, nálady, umělecká a historická období, i dobové vzedmutí a pády. Zlehka také velmi často překonávají hranice, kdy si lidé z jiných zemí odmítají připustit, že by mohly pocházet z druhého konce světa, například americké standardy od Gershwina, Portera, Armstronga nebo Portera. My, země zprostředka Evropy, svět tak mocně neopylujeme, tedy snad až na Vejvodovu Škoda lásky. Písničky Osvobozeného divadla, Semaforu, Hašlera, Kryla nebo Skoumala si ale hýčkáme. Přirozeně, z potřeby neustále jim odpírat nárok na zestárnutí, si ty písničky předáváme z generace na generaci, jako zlidovělý národní poklad, až se občas těm nejmladším posluchačům musí připomenout, že táborákový hit Život je jen náhoda nenapsal neznámý anonym, ale Jaroslav Ježek.

Titul loňského alba Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha lze bez problémů překlopit do pozvánky na trutnovský koncert: ano, čekají nás písničky z éry předválečného Osvobozeného divadla. „Rumlovo album je ovšem možná vůbec prvním tématickým počinem, který „osvobozené standardy“ nejen interpretuje citlivě a s absolutní empatií, ale zároveň k nim přidává hodně tvůrčího,“ napsal v recenzi Ondřej Bezr. A připomíná, jak šťastnou ruku měl zpěvák Ondřej Ruml při výběru aranžérů a hudebníků, konkrétně klavíristy Matěje Benka, který ho svým Quintetem na albu doprovodil.

Na Jazzinci vše uslyšíme v komornější podobě: Rumla s Benkem doplní slovenský kontrabasista Rasťo Uhrík. Dramaturg festivalu Tomáš Katschner navíc upozorňuje, že nás čekají i americké standardy a možná i překvapení.